• Rok 2019 - sny i strachy

    Zase jsme lyžovali v Jizerkách. V únoru jsme fejkovali silvestr. Já jsem fejkoval tvorbu webové aplikace ve Stockholmu a Vídni. Tři týdny jsme poznávali Japonsko - chrámy, jídlo, záchody, shinkanseny i moře na Okinawě. Konečně jsem viděl Smashing Pumpkins na živo. Hodně živo bylo také na Colours of Ostrava v červenci. Navštívili jsme tři svatby. Já jsem navštivil nejvyšší stupínek bedny na Bobo Kapu. Na hradecku tentokrát kempovali cyklisti, ve Vernířovicích pak vagabundi. Zamrzl mi úsměv při pozorování hvězd. Začátkem příštího roku nás čeká pěkný dáreček.

  • Ještě víc sobeckej pátek

    Dnešní pátek byl úplně extra sobeckej, protože jsem se tentokrát vykašlal na všechny a vyrazil do hor sám. Po dlouhých sedmi letech jsem zašel zkontrolovat kešku na Skále smrti alias Slunečních kamenech. Počasí přálo, foukal vánek, jak když si stoupnete za startující stíhačku. Mít trochu volnější oblečení, tak jsem se mohl rovnou proletět.

  • Sobeckej pátek 2019

    Pleskačky, azuro, panorámata, hory, děti a ženy doma a pátek k tomu. Loňský prosinec jsme takto poprvé sobecky vyrazili a samozřejmě si slíbili, že bychom to měli realizovat o trochu častěji. Jak už to tak bývá, podařilo se až téměř přesně po roce. Letošní výprava byla jinak skoro jak přes kopírák, jen jsme Hostýnky vyměnili za Jeseníky.

  • Vagabundi ve Vernířovicích

    Převzato z Vernířovického zpravodaje: Jedenáct dospělých, tři psi a neurčitý počet dětí si vyhlédlo ke svému squatereskému řádění stavení přímo v centru obce. Doslova pod okny obecního úřadu i kostela sv. Matouše pak po tři dny i noci rušili noční i denní klid.

  • Podzim

    Ještě dřív, než se podzim překlopí do své šedivé, tmavé a depresivní části, tak bych tu měl pár pozitivních momentů z té barevné, slunečné a optimistické části podzima.

  • Tady je Krakonošovo

    Závody s buzolou si letos celkem šetřím, respektive na ně nějak vůbec nevycházel čas. Jediné proběhnutí s mapou proběhlo na Jarním poháru v březnu, pak jsem něco podobného mapě držel v ruce na Bobo Kapu a od té doby se na čip s buzolou opět prášilo v poličce. Konečně minulý víkend jsme je vyrazili vyvětrat na východočeský žebříček do Krkonoš.

  • Podzimní chlapská akce

    Už podruhé v letošním roce měla děvčata možnost užít si samostatný víkend bez dětských členů rodiny (tedy i bez manželů). A podobně jako poprvé na jaře to využily k úklidu domácností, žehlení či k beztrestnému usínání u večerníčku. Tatínci v témže čase intenzivně pracovali na pedagogicko-sociálně-kulturním rozvoji svých potomků v srdci Jeseníků.

  • Jeseníky a Rychleby

    Letošní prázdniny jsou u nás ve znamení kratších výletů, protože mozkovýplachovou dovolenou jsme si užili už na jaře v Japonsku. Kromě projíždění kaluží cestou do lesa u Červenky jsme jednou zajeli vypěstovat v panu synkovi lásku k turistice patnáctikilometrovým přechodem Jesenického hřebene a poté otestovat Márovo nové kolo na krutohustopřísných Rychlebských stezkách.

  • Bobo Kap vol. 4

    Pokračovatel Piškot Kapu s názvem hlavního organizátora Bobana se dočkal již své čtvrté reprízy. Přesně dva týdny po dovádivých dětech vyrazili do borových porostů dovádět také osoby výrazně starší. Jak je již zvykem, čekaly na ně čtyři etapy více či méně připomínající orientační běh.

  • Cyklotábor Vendelína Ventilka

    Nazdar Pumpičky! Po pirátským kapitánovi jsem letos převzal pomyslnej štafetovej kolík já, proficyklista Vendelín Ventilek. Pro malý cyklouše jsem nechystal suprovej tréninkovej kemp kousek od cyklomekky Hradce Králové. Pod mým přísným dohledem se minulej víkend vzdělávali v terminologii, bajkologii i endurologii. Ale jak já rád říkám, cyklistika je jen jedna!

  • Barvy v Ostravě

    Ostravský hudební festival nás lákal už několik let, byť mi vždy přišel na můj vkus moc alternativní (pod slovem alternativní si můžete představit cokoliv). Letos nám díky Ježíškovi bylo umožněno otestovat ostravskou hutnou hutní muziku na vlastní uši. A buď jsem se za uplynulých pár let posunul já nebo dramaturgie festivalu, ale bylo to moc fajn.

  • Dýně ve Stockholmu

    Máte taky nějakou kapelu, jejíž songy vám připomínají vaše dospívání? Pro mě jsou symbolem devadesátek právě The Smashing Pumpkins alias Řinčící Dýně. Dlouhé cesty autobusem na závody s polorozpadlým walkmanem Panasonic po bráchovi a v uších zní písnička 1979. Což je také rok, kdy jsem se narodil. To nemůže být náhoda.

  • Chlapská a dámská akce

    O víkendu jsme v pánském složení vyrazili vyvenčit děti někam do přírody a zároveň předat mladé generaci otcovská moudra. Jako vždy se nám podařilo naplnit všechny předsevzaté pedagogicko-didaktické cíle, takže bych se nebál všem zúčastněným pogratulovat. Děvčata pak s volným čase naložila výrazně méně didakticky a zároveň mnohem více individualisticky.

  • Paprsek

    Po návratu z Japonska byl jako aklimatizační výlet Paprsek jasná volba. I přes krásné slunečné počasí se nikdo nepřidal. Což byla jistě škoda, protože jsem známou trasu z Velkého Vrbna vyšperkoval několika dokonalými piškotzkratkami. Takto si cestu neviditelnými pěšinkami přes potoky a okolo opuštěných německých domů užil jen zbytek rodiny.

  • Japonsko 3/3 - Kanazawa

    Naše poznávání Japonska jde do finiše. Poslední dny jsme strávili ve městě, kde se v minulosti setkávali samurajové a gejši. Ve městě, které si díky bariéře vysokých hor drželo dlouho samostatnost a díky úrodné půdě zažilo dlouhé období prosperity. A zároveň ve městě, které bylo ušetřeno amerického bombardování za války, takže v něm většina památek zůstala zachována.

  • Japonsko 2/3 - Okinawa

    Šest měsíců po svém překvapivém vítězství v turnaji karate se Danny dozvídá, že jeho japonský učitel Mijagi odlétá na Okinawu za umírajícím otcem... Takto začíná film Karate Kid II. Jeden z prvních filmů co jsem viděl sám (rozuměj bez rodičů) v kině. Jeřábí kop, karate a Okinawa jsou jediné co si z něj pamatuju. Díky němu jsem na hodinách zeměpisu vždy s Okinawou machroval a plánoval, že se tam někdy podívám. Tak jsme tady.

  • Japonsko 1/3 - Kyoto

    Do Japonska jsem se vždycky chtěl podívat, aniž bych dokázal přesně popsat proč vlastně. Možná kvůli superrychlým shinkansenům, možná jen kvůli tomu, že mi jako turistická destinace přišla vždy nedosažitelná. Jako Husákovo dítě jsem vyrůstal mezi cestovatelskými knihami a atlasy světa. Nikdy jsem nevěřil, že bych se podíval dál než k Baltu. Jasně, bylo mě jen deset, když padla železná opona, ale ten pocit si pořád nesu sebou. Pokaždé, když jedu za hranice, tak mám zvláštní pocit vítězství a děkuju, že můžu. I když poslední roky poletuju po Evropě o sto šest, tak pořád nějak podvědomě beru, že to tak nemusí být napořád.

  • Jarní pohár

    Shodou okolností jsme se nachomýtli do Hradce v době konání tradičního otvíráku sezóny - Jarního poháru. A opět se konal shodou okolností přesně tam, co jsem ho před osmi lety běžel naposledy, na Stříbrném rybníku. Od té doby se trochu proměnilo pořadí i formát disciplín, takže v sobotu se běžely štafety a v neděli klasický východočeský žebřík.

  • Fejkový Silvestr

    Stejně jako v minulých letech bylo i letos v plánu oslavit Silvestra ve větším počtu u nás doma. Bacily umístěné v Markovi však byly jiného názoru a pár dní před koncem roku jsme museli párty zrušit. Minulý víkend jsme pak alespoň uspořádali Silvestra fejkového.

  • Co jsem podělal na volné noze

    Letos načínám desátý rok podnikání a to je ideální příležitost si připomenout některé momenty. A protože se některým zdají moje každoroční bilancování moc sluníčkové, tak jsem vybral momenty, které bych radši zapomněl.

  • Jizerky podruhé

    Po roce jsme opěr vyrazili na týden do Jizerek. Sázka na třetí lednový týden opět vyšla a čekaly nás nejlepší podmínky za posledních několik let. Modrá obloha, bezvětří a mraky sněhu, které ale už byly po předchozím kalamitním týdnu uklizené a tratě perfektně upravené.

Zrušit filtr