Výhled z Bolt Tower na celý areál festivalu.
První den jsme po vzoru Koutníků vyrazili i s Márou, což byl taky trochu experiment. Středa se ukázala v tomhle směru jako ideální, nebylo ještě tolik lidí a všichni jsme si to užili. Pokud váháte zda brát potomky (libovolného věku) na hudební festival, tak Colours jsou rozhodně dobrá příležitost to vyzkoušet.
Společné foto Ivoš (zrovna mi telefonoval Mára).
Byli jsme až překvapeni přátelskou atmosférou, absencí jakýchkoliv konfliktů nebo nalitejch puberťáků/pankáčů/rockovejch strejců/technařů (nehodící se škrtněte). Posledních pár let jsme na žádných hudebních festivalech nebyli, takže netuším, zda je to takto přátelské všude. Kromě žánrového filtru ale asi hrála roli i cena vstupenek, takže věkový průměr publika byl vyšší než je na klasických festivalech.
Zbývající tři dny jsme už Marka nechali doma a víceméně nahodile korzovali mezi scénama. Jedno dopoledne jsme zajeli na kratší výlet do Beskyd, abychom trochu pročistili hlavy i plíce.
Ubytko jsme řešili na poslední chvíli. Zatímco přímo v Ostravě jsem zahlédl jen ceny výrazně převyšující pět tisíc za noc v pochybných hotelech, tak naštěstí v nedalekém Frýdku Místku byl svět ještě v pořádku. Za necelou půlhodinu jsme byli z Frýdku vlakem přímo v areálu a zároveň to bylo i blíž do Beskyd. Ideální stav.
Zpátky k muzice. Moje osobní top 5+1:
Rag'n'Bone Man
Tom Walker
ZAZ
Mucha
Gang of Youths
A šestý tip na závěr: Nahko and Medicine For The People