V pátek odpoledne se to všechno sjelo k naší tréninkový základně a začaly se vybalovat nejnovější stroje. To máte FrstBajk, Seknd bajk, Spešl, Kóre, Kjůb, Autor, Isla nebo třeba Volpran. Děcka hnedka chtěla vyrazit na nějaký pamptreky nebo singltrejly, ale vocáď pocáď. Nejdřív se musej trochu rozšlapat, roztočit pomalu Musculus triceps surae a teprve pak se pouštět do nějakejch divočin.
V pátek večer nás čekala noční aklimatizační časovka s hromadným startem označená jen sporadicky reflexama. Malí odrážedlové se odpojili na druhé křižovatce, s většíma cyklokrosákama jsme pak projeli delší okruh. V závěru si někteří vyzkoušeli zač je v Hradci písek, což se hodilo hned následující den.
V sobotu jsme vyrazili na královskou etapu, nazvanou K čuníkům a zpět. Peloton se roztrhal hned na úvodních metrech, kdy naši techniku prověřila šiškovo-písčitá pasáž, ale po včerejším tréninku ji všichni projeli bez ztráty kytičky nebo šaltru. Svěřenci na špici roztočili kolotoč jak na Matějský, čelo pelotonu se měnilo každejch pár metrů, samej terezín, hák, únik střídal únik, kadence vyšší než jakou míval Cadel Evans. Naštěstí tam nebyl žádnej plašan co by dělal vlny, takže silniční lišeji jsme se vyhnuli.
Z důvodu nepřízně počasí v oblasti bufetu U vlka (sněhové závěje nebo něco podobného) byla sobotní etapa částečně zkrácena a po obkroužení rybníka Výskyt jsme jeli rovnou do cíle v osadě Běleč. Zde už čekala početná masa fanoušků: například výčepní, kuchař a servírka v místní restauraci, kteří zajistili i skromné pohoštění.
Odpoledne vyrazila skupinka svěřenců ještě vytočit oholené nožky v aerobním tempu a doplnit energii speciální energetickou zmrzlinou.
V neděli konečně nastal čas vyzkoušet také technické schopnosti jednotlivých cykloušů. Čekal nás pověstný bělečský ilegální North Shore, kde by i Danny McAskill měl co dělat. Dali jsme to si to hezky napřímo jako blinduro. Hned první lávková sekce prověřila práci s těžištěm a rovnováhu. Následovalo pár kořenových pasáží na přírodní lajně, sem tam klopenka, lavice, dvoják a na závěr jsme se svezli na hravém flow trailu s několika bezpečnými přescesťákovými odpaly. Pro vyjetí jsme si pak vybrali doubletrail k rybníku Šanovci uprostřed místních divokých lesů a poté opět do přátelského pivovaru v Bělči.
To je vše přátelé, další generace malých pumpičkářů je tedy nachystána a proškolena. Na závěr mi dovolte jednu lidovou moudrost:
Láska bez hubičky je jak kolo bez pumpičky!
Hodně kilometrů bez defektu vám přeje Vendelín Ventilek bez afektu.
P.S. některé fotky jsem uloupil z galeriií u pana Ivoše a pana Jakuba. Dík kluci.