Ravo Bike Maraton Podkrkonoším

Po Bike Adventure, kde jsme se mohli smát bajkerům a jejich práci s mapou, jsem i jim chtěl dát příležitost k smíchu a vyrazil jsem na bike maraton. Ravo Bike Maraton Podkrkonoším, jak zněl celý název akce, se jel v sobotu a měl centrum v Lázních Bělohrad - tedy opravdu kousek od Hradce. Na výběr bylo ze dvou tratí - 53 a 87 km. Protože jsem už starší rozumný člověk, tak jsem si vybral kratší variantu. Do centra závodu jsme s mým podpůrným týmem - tedy s Káťou, dorazili pár minut před koncem prezentace, ale dlouhá fronta naznačovala, že v deset opravdu prezentace neskončí. Nakonec to docela uteklo, a já mohl připevnit startovní číslo na svůj bicykl. Dokonce přestalo pršet a vypadalo to, že se Zákopčaníkova kletba naštěstí zcela nevyplní. V jedenáct hodin se ozvala rána z děla, které známe z pořádání v Josefově, a na delší trať vyrazila vlna závodníků. Při průjezdu zatáčkou, nám vedoucí závodník ukázal, že mokrá silnice klouže a solidně si rozbil hubu a já se mohl začít těšit na nevšední zážitky. O půl hodiny později dělo zaznělo znovu a i já jsem na konci startovního pole vyrazil. Průjezd zatáčkou jsem zvládl bez problémů a začal se pomalu prokousávat závodním polem vpřed. Trať vedla přes Dachovy, Hořický chlum, Mlázovický chlum, Lužany, Novou Paku a končila opět v Lázních Bělohrad (a je také celoročně značena, takže si ji někdy zkuste projet - mapka). Většinou se jelo po lesních cestách, místy po silničkách, ale našlo se i dost úseků po úzkých klouzavých jílovatých pěšinkách, které byly po celonočním dešti opravdu hodně nepříjemné. Zatímco ve výjezdech do kopce jsem patřil k těm rychlejším, ve sjezdech jsem naopak ztrácel - holt ještě nejsem takový sebevrah. Na trati byl dostatek občerstvovacích stanic s relativně širokým sortimentem. Hodně jsem se bál, že se pojede pořád ve skupině, ale zhruba po 25 kilometrech se pole závodníků docela roztrhalo a ke konci už jsem musel hlídat, kudy mám jet. Jelo se mi celkem dobře, ke konci jsem dokonce dostal nějaký přebytek energie a docela solidně jsem se rozjel. V cíli jsem byl za 2,5 hodiny a na výsledkové tabuli jsem se nacházel zhruba v polovině, asi půl hodiny za vítězem. V cíli na mě čekal velice dobře vybavený občerstvovací stan a také párek a pivo zdarma. Celý závod působil velice pohodovým dojmem, nesetkal jsem s žádnými nervózními nadávkami na trati. Organizace závodu byla bezchybná, všechna křížení se silnicí byla hlídaná, trať je velice dobře značená. Škoda, že vyhlášení vítězů bylo až večer, protože v tombole čekalo jedno kolo a také pak následoval koncert skupiny -123minut.
Večer jsme se přesunuli na chatu, konkrétně k Mírovi, kde tři lidé slavili svoje narozeniny. O energii se staral sponzorský soudek od Jiříka, dobré steaky nebo něco tvrdšího. Zhruba 15 lidí soudek večer nezdolalo a ani nevím, jestli ho nakonec Jirka, Míra a Starda v neděli dorazili.