V sobotu jsme tedy vyrazili do Beskyd, konkrétně do Prostřední Bečvy, na závody pořádané místním sdružením Ohlá klika (česky Vohlá klika). Závod měl systém klasického skorelaufu (pober co můžeš v libovolném pořadí) s časovým limitem 3,5h, mapa byla valašská turistická v měřítku 1:20000. V okolních kopcích pak na náš čip čekalo 17 kontrol a celkem asi 150 soupeřů rozmístěných v různých kategoriích (od jednotlivců po tři odvážlivce s vozíky).
Začneme tím pozitivním a to byl náš mapový a taktický výkon. Pobrat nejdřív kontroly v kopcích a pak ty v údolí není zas tak převratná myšlenka, takže jsme se jí drželi a také ji dodrželi. Mapově jsme to zvládli bez ztráty kytičky, jen jsem si občas musel zakroutit hlavou nad soupeři, kteří kroutili hlavou nad mapou. Tady fakt nebylo co řešit, vůbec jsem nechápal, nad čím tam špekulujou.
Co jsme naopak řešit museli byly ty vrstevnice. Někdo je drze namaloval po deseti metrech a ještě nám pořád šly napříč přes cestu. Kopce z Pomoraví samozřejmě dobře známe, cestou do práce jsem třeba zdolal zalamovák v Horce u kostela, ale v Beskydech někdo nemá místní obyvatele rád, tak jim tam vytvořil kopce ještě větší. Kontroly byly hloupě umístěny nahoře, takže jsme museli za nima pěkně na kašpárka nebo pěškobusem.
Po necelých třech hodinách jízdy usoudila Janča, že už to stačilo a jelo se do cíle. Díky tomu jsme mezi prvními přepadli stánek s gulášem a následně zmizeli domů za synátorem. Celkové výsledky nás poměrně hodně překvapily, protože jsme i přes vynechání několika kontrol byli někde za polovinou. Tak ještě potrénujem ty kopce v Horce u kostela a za rok je bedna naše.