Sobotní štafety
Nebudu zastírat, že jsme oba dva dny mysleli na medaili. Letos to ale vypadalo na zajímavou generační obměnu a do kategorie nejmladších veteránů se ve všech klubech nastěhovala skvadra složená z bývalých reprezentantů a dalších elitních běžců. To mě trochu uklidnilo, protože nejsem úplně zvyklej být mezi favority a běhat někde na špici je velký nápor pro mou citlivou duši.
Do lesa jsem samozřejme vybíhal na špici. Jedla žádné obavy z předních umístění nemá a přišel z prvního úseku jako první. Cestou k mapám jsem si opakoval "hlavně nepos.at jedničku" abych to jak blbec napral naslepo do hustníku a nechal tam asi minutu. Tím se přede mě dostalo pár štafet, což mě uklidnilo, že nejsem první a mohl jsem se už soustředit na práci. Fyzicky to celkem táhlo, trať jsme měli téměř společnou s kategorií děvčat, takže i bylo za kým se táhnout.
Další minela přišla kousek před diváckou, kdy jsem si po nepříliš povedené dohledávce 12. kontroly přehnul mapu a mapoval, jak kdybych měl běžet na čtrnáctku. Takže jsem pak v polovině postupu postával v lese a snažil se srovnat s realitou. Asi po minutě mi to došlo, padlo pár nehezkých slovíček a hurá potěšit oddílové kolegy na diváckém průběhu. V pytlíku jsem ještě zpytlil 17., ale to už byl v podstatě detail a mohl jsem to předat Heppymu na šestém místě se ztrátou minuty na čtyřčlennou skupinku bojující o druhé místo.
Heppy, podobně jako Jedla, žádnou trémou netrpěl, přejel všechny čtyři soupeře ještě před prvním rádiem a s přehledem pak doběhl pro stříbro, čtyři minuty za vítězným Turnovem.
Nedělní družstva
Jestliže jsme v sobotu nebyli jasní favorité na titul, pak v neděli už ano. V závodě družstev bývají rozhodující ženské úseky a nám se na ně přesunuly Marťa se Zuzkou. Papírově nejslabším článkem našeho pětičlenného smíšeného družstva byl opět pan Piškot.
Asi vás to nepřekvapí, ale opět jsem byl vyslán do lesa na svůj třetí úsek ve vedoucí pozici. Jedla s Marťou mi vybudovali zhruba tříminutový náskok na druhý tým Kotlářky Praha. Toho jsem se moc nebál, ale asi sedm minut za mnou vybíhal Osvald Kozák z Tesly Brno, bývalý výborný elitní běžec. Úkol zněl jasně, udržet první flek.
Na jedničku jsem se držel Jedlových pokynů na spodní obíhačce po cestě a byť mi to v lese nepřišlo ideální, tak to bylo dobré řešení. Od trojky přišla série kontrol do kopce a ukázalo se, jak kdo během roku trénoval. Únava ze soboty byla znát, ale hlavně bylo znát, že přes brejle toho není moc vidět. Déšť a teplota kolem osmi stupňů nejsou ideální klimatické podmínky pro brýlaté běžce. Nakonec jsem radši brejle strčil za triko a dál pokračoval s manuálním očním ostřením.
Oproti sobotě jsem si kontroly celkem hlídal, celkem pěkně jsem našel i průšvihem smrdící sedmičku. Pak už se začalo zase sbíhat a na průběhu shromaždištěm jsem držel dvě minuty náskok na stahující Teslu. V pytlíku jsem trochu nepřesně trefil čtrnáctku (a nebyl jsem jediný, kdo tam měl problémy) a na předávce byl nakonec náskok jen půl minuty.
Naštěstí Zuzka ani Heppy na dalších úsecích nepřipustili žádné drama a veteránský titul byl doma.
Na závěr bych chtěl smeknout před pořadateli, protože i přes nepřízeň počasí (ve čtvrtek jim orkán srovnal se zemí připravené shromaždiště) dokázali nachystat perfektní závody. A zvlášť borci na úseků parkování mají můj obdiv.