Z důvodu aklimatizace v místních nadmořských výškách, šířkách a délkách jsme raději dorazili už ve čtvrtek na večer a v pátek jsme pak provedli pokusný výstup po okolních vrstevnicích. Po zbytek dne pak většinu času zabralo hlídání dvou malých sokolíků:
Sokolíci dělaj jako že nic.
Rogaining
V sobotu ráno jsme se spolu s Bobanem přesunuli na druhý konec Karlovic do kempu Machůzky, kde bylo centrum mistrovství ČR v Rogainingu. Zjednodušeně řečeno se jedná o horský orienťák s volným pořadím různě bodovaných kontrol a s časovým limitem. Mapy jsme dostali dvě hodiny před startem, poté jsme vypracovali jeden ambiciózní plán (na kterém bychom jistojistě umřeli), následně jsme ho naštěstí zavrhli a stejně jako ostatní dvojice z naší 12h kategorie jsme se vydali pročesat severovýchodní partie mapy.
Běžíme vstříc světlým zítřkům a 45km v kopcích.
Když už je řeč o mapě - běželo se na klasické zelené padesátce, díky laserscanu poměrně přesné, i když cesty bylo jako vždy nutné brát s rezervou. Mapa našich postupů je níže, celou mapu najdete zde.
Běželi jsme v pořadí 41, 84, 55 atd. Za zmínku stojí především kvalitní dohledávka kontroly 55 v jiném údolí.
Přestože všichni na 12h trati běželi víceméně to samé, tak jsme moc lidí nepotkávali, soupeře v mužské kategorii vůbec žádné. Varianta to myslím nebyla špatná, bylo tam několik možností ústupu v případě komplikací a zároveň nás to mělo dopravit na jeden vydatný oběd v polovině a poté zpátky do kempu na regeneraci a případné pokračování. A jak se nám podařilo splnění cílů?
- Kochačka za pěkného počasí - bylo úplně ideálně na běhání, panorámat na všechny strany nadbytek.
- Dobrý oběd - na pěkně zrekonstruované chatěTřeštík si lze dát něco tradičního (kyselice, střapačky, halušky, ...), zkejsli jsme tam s Bobem skoro hodinu.
- Lehké proběhnutí - zpočátku to celkem šlo a dalo se mluvit i o sportu, ale někde za 30km mě definitivně vyhnilo zažívací ústrojí a Bobanovi zase nohy, takže už to pak byla pěší turistika. Druhý den překvapivě naprosto čerstvé nohy.
- Pár odhalených lampionů - mapově to nejdřív nevypadalo moc růžově, na 84 nás vyškolila dvě děvčata a následnou 55 jsme hledali skoro dvacet minut v jiném údolí. Naštěstí byl zbytek trati už bez problémů.
Po necelých devíti hodinách jsme se dostali zpět do kempu. Bohužel jsme byli ve stavu, že na nějaké další kontroly nebylo ani pomyšlení. Sedli jsme na chvilku do stanu s jídlem, zhodnotili situaci a šli si píchnout cíl tři hodiny před koncem limitu. Celkem jsme natočili zhruba 45km za 9 hodin i s obědem a překvapivě to stačilo na pěkné třetí místo z ďábelského počtu 5 mužských týmů (většina šla závod na 24 hodin).
V nesmírně tvrdé konkurenci 5 týmů se nám podařilo uloupit třetí místo. Foto ukradeno z webu závodů.
Další linky: