Najít ubytování pro původně přihlášených 8 otců a 11 potomků není snadná záležitost, ale nakonec se zadařilo zabookovat dostatečně velkou chalupu v Olešnici v Orlických horách. Chalupa zaujala především slibovaným rybníčkem, počtem koupelen 1,5 (spekulovalo se, že ta polovina je právě zmíněný rybníček) a dobrou vybaveností hračkami.
Většina fotek je od Ivoše.
Ve čtvrtek 28.11. se nás nakonec sešla u chalupy jen čtveřice rodičů, další dva mužští elementi dorazili s potomky druhý den a zbývající dva se omluvili ze zdravotních důvodů. Během prvního dne pobytu došlo jen k rozdělení rodinných jednotek na pokoje, seznámili jsme se s programem výcvikového tábora a po večerkách stanovených dle věku se šlo spořádaně spát.
Pátek
Druhý den pobytu jsme ráno popojeli dvěma auty na kopec nad Olešnicí, odkud jsme měli v plánu prozkoumat pevnost Skutina a pak po naučné pevnostní stezce dojít na chatu. V Koláčkovic týmu došlo k menšímu nedorozumění, Pepa junior nedostal informaci o délce přejezdu (jen 5 minut) a zkušeně to v autě zalomil pár vteřin po nastartování motoru. Během dospávací chvilky ale Ivoš připravil náhradní program s pouštěním draka.
Když byli všichni zúčastnění vzhůru, tak jsme vyrazili prozkoumat nedalekou pevnost. U té jsme nalezli plno odhozených batohů a z nitra bunkru se ozývaly hlasy nějaké výpravy. Ještě dříve, než jsem stihl promyslet diverzní akci s nehlídanými batožinami cizí skupiny, jsem si všiml, že ze střílny na nás míří dva lehké kulomety vzor 36. Tím diverzní akce skončila dříve než začala. Zaujala nás také cedulka nabízející výstřel z protitankového kanónu za 150 Kč.
Od pevnosti jsme to vzali kratší piškotzkratkou lehčího typu k silnici, kde jsme okolo uhynulé kuny došli ke kapličce (jedna z mnoha občerstvovacích zastávek toho dne). O pár minut později někdo z návštěvníků bunkru zaplatil 150 Kč, ozvala se pořádná šlupka a my jsme museli překontrolovat spodní prádlo nejen dětem. Přes bunkr Stenka (další svačina) a druhou piškotzkratku jsme pak sešli přímo dolů k naší chalupě. Zde se nám nečekaně podařilo nakrmit a uspat juniorní členy výpravy, takže seniorní část výpravy měla chvilku osobní volno.
Odpoledne jsme pak strávili už vyhříváním na slunci u chaty a hraním různých výchovných her. K večeru dorazili také Buráci a Kia dron s Miřijovskýma. Opekli jsme nějaké buřty a po večerníčku šla omladina spořádaně spát. Prostě panoval pořádek jako na každé chlapské akci.
Sobota
Třetí den jsme se tak těšili na exkurzi roubenky v Deštném, že naše motorizovaná flotila vyjížděla do Deštného už kolem deváté ráno. Po krátké prohlídce interiéru a improvizovaném divadelním představení jsme společně s Hepnerovic rodinkou vyrazili do exteriéru, respektive na výlet k opuštěnému kostelu Sv. Matouše. Cestou děti spokojeně sbíraly razítka na místní pohádkové stezce a u kostela je pak čekal důkladně ukrytý poklad.
Zpátky v Deštném jsme pak obsadili polovinu zahrádky jedné z restaurací a celý výlet zakončili opět u roubenky. Děti provedli zátěžový test pískoviště, houpačky a vydatnosti protékajícího potoka. Na naši chalupu jsme se vrátili až po důkladném vyjedení Hepnerovic zásoby perníku, kafe, bonbonů a po nakrmení sousedovic oveček.
Podvečer pak probíhal podobně jako předchozí den, děti se spořádaně učily bojová umění, schovávat se před nepřítelem nebo zatloukat u výslechu. Koutníkovic jednotka byla v podvečer převelena do domácích kasáren, aby stihla nedělní fotbalový zápas. Tím nám zmizelo 98% deskových her, takže po odeslání mládeže do postelí nám zbyla jen slivovice a jeden zapomenutý Ale.
Neděle
Poslední den výletu se jednotka Miřijovských přihlásila dobrovolně k úklidu chalupy a my ostatní jsme vyrazili dobýt vrchol Šerlich. Zkušeně jsme nejprve sešli ze sedla dolů k Šerlišskému mlýnu, abychom si ten kopec mohli pěkně vyjít odspodu. Na vrcholku jsme pod vedením hlavního geoinformatika výpravy nalezli kešku, umístěnou na Polském území. Došlo i na pěkný kouzelnický kousek, kdy Burák vložil do kešky gumičku na ruku s logem katedry, následně jsme se zapsali, zavřeli kešku a umístili ji zpět. O pár minut později byla gumička nalezena v Márově ruce - magic!
Masarykova chata, Šerlišský Mlýn.
Na Masarykově chatě na Šerlichu na nás díky dokonalému time managementu čekal poslední volný stůl. Doplnili jsme energii pod dohledem reliktní servírky z dob minulých (kázeň musí být, tak je to správné) a pak už se jen skutáleli dolů do sedla k autu. Zde proběhlo oficiální ukončení úspěšné akce, rozloučení zúčastněných a odjezd za maminkami.
Více fotek je u Ivoše.
Bonus - paralelní akce maminek
