Na závod jsem zkušeně dorazil asi půl hodiny po startu prvních závodníků a díky tomu jsem získal prémiové parkovací místo přímo před toikama. Díky příjezdu ze správné strany jsem také věděl, kde je start, takže umístění první kontroly nebylo těžké na staré mapě odhadnout. V nejmladší veteránské kategorii se nás tísnilo víc než padesát a jako odplatu za brzké starty na Paprsku jsem tentokrát šel v závěru, takže výsledkem byl start v době, kdy rozumní lidé a malé děti po obědě spí.
Nechme formalit a pojďme už do drsněhustopřísného jesenického lesa, známého dějiště MČR na klasice 2015. Jednička byla tam co jsem čekal a i zbytek trati víceméně kopíroval můj odhad. Oproti mladším kategoriím nás, zkušené závodníky, nehnal stavitel do žádného fekálu a celá trať se dala příjemně běžet. Podělat se mi podařilo jen šestku, kde jsem se nedopočítal průseků. Volba dne přišla na desítku a spočívala v rozhodnutí, zda si vrstevnice vystoupáme hned nebo o něco později. Z kvalifikace předloňského MČR jsem měl dobrou zkušenost s obíháním po asfaltu, takže jsem tam i tentokrát zařadil plnej knedlík a roztočil kladiva na obíhačce.
Cestou na desítku jsem si pak vzpomněl na závody na Paprsku, kdy jsem všechny soupeře předjel až v závěru a začal jsem to trochu řezat. Když jsem si pohlídal i zrádnou čtrnáctku, tak už to bylo cajk a druhé letošní vítězství bylo doma. Při pohledu do mezičasů jsem opravdu většinu závodu strávil na čtvrtém místě a do čela šel až na čtrnáctce. Za celý závod jsem vyhrál jen tři postupy (7., 11. a 15.). Zřejmě slušnej oddíl.
Mapa H35.