Start čtyři minuty za Bobem byl z psychického hlediska velice uklidňující, pro Boba aspoň trochu stresující. V lese to nakonec žádné drama nebylo - mapa byla v měřítku 1:7500 velice dobře čitelná, trať dlouhá tak akorát abych to přežil a s Bobanem jsme vůbec nepotkali. Jediným menším zásekem byl postup na sedmnáctku, kdy jsem na chvilku přestal mapovat a nechal se dovést vláčkem na jinou kontrolu. Výsledkově z toho byla přesná polovina (18. z 36), na vlas stejně dopadla Janča (11. z 22).
Opičí orienťák
Během pravidelné návštěvy západní části naší republiky jsme si zajeli i zaběhnout zase nějaký ten orienťák. Mapu Malá opička předcházela velice kladná pověst jednoho z nejhezčích terénů jaké se na východočeských krajácích objevují, takže nebylo třeba váhat. Trať měla být délkově zkrácená, neočekával jsem tedy nějaké větší fyzické trápení.
- ← předchozí článekZa medvědy v pásmu Orlíka
- následující článek →Velká cena Volomouce