Na samotný závod nebudu vzpomínat zrovna v dobrém, protože to byl běžecký porod od začátku do konce. Už cestou na jedničku to byla pěkná bída a to byl celý postup z kopce. Musím pochválit stavitele, že se vyvaroval laciného horolezení kolmo na vrstevnice a naopak pěkně rozčlenil trať pestrou délkou postupů i změnami směru. V lese byly naštěstí ostružiny po zimě ještě dost zdechlý, takže kromě trochu zbytečné kontroly na směťáku se nejednalo o nějakej fekál.
Jak jsem už říkal, fyzicky to byla bída. Mohl bych hodit nějaké ty výmluvy o tom, že jsme měli minulý týden dvojnásobnou porci badmintonu, že tři hodinky spánku před závodem taky nejsou zrovna ideální, ale to by bylo dost laciný. Fakt je, že když se pravidelně nechodí běhat, tak jde fyzička do kopru (pokud už v tom kopru dávno není). Letos jsem nebyl ve dnech svého houmofisu běhat ani jednou, naopak jsem poměrně dost navýšil hodiny strávené u klávesnice.
Našlo se i pár mapových nedorozumění. Na jedničku jsem se zbytečně moc motal v ostružinách a hustníku. Na dvojku jsem pak nějak automaticky začal sbíhat první pěšinou dolů, protože mi přišlo, že už běžím dlouho a musí to být ten konec hustníku. Potrápila taky jáma na smeťáku (magická třináctka), kdy mi tam těch jam přišlo v reálu nějak víc než v mapě. Zbytek jsem ustál bez problému, pěkně jsem trefil prostup hustníkem cestou na desítku.
