Nuda v Kromcu

Po poměrně slušně zaběhnutém jarním poháru by bylo škoda jen tak nechat "formu" plavat. Vyrazili jsme tedy v sobotu do Kroměříže, kde se ten den běžely hned dva závody Jihomoravského a Valašského žebříčku. Dopoledne jsme si střihli krátkou trať v erozně přetvořeném terénu u Zborovic a odpoledne jsme vystrašili návštěvníky arcibiskupských zahrad přímo v Kromcu.


Ve spojení s dopoledním závodem na krátké trati mě napadá jen jedno slovo - nuda. Nakroutit trať bez jakékoliv možnosti něco vymýšlet, to se asi musí umět. Prostě jen stále rovně, rovně a pak pro změnu rovně. Kontroly na těch největších objektech uprostřed zářezoviště v totálně vymeteném lese a tupé běhání byly asi největšími atributy závodu. Když se k tomu připočte nepříliš přesná mapa, tak by to už musel zachránit jen nějaký můj perfektní běžecký výkon, abych z toho měl dobrý pocit. A dobrý běžecký výkon to ten den rozhodně nebyl. Do kopce jsem funěl jak rychlík na Ramzovou a vymlouval se na únavu z pátečního badmintonu. Bohužel dorazila poměrně kvalitní konkurence a on když vám Smola dá na mezičase pokaždé půl minuty, tak to taky nepotěší. Na druhou stranu jsem to kromě zaváhání na osmnáctku šel hezky čistě, ale pokud není fyzička, tak to není ouplně vono. Abych to zakončil nějak pozitivně, tak Janča vyhrála D21D (jen jsme to zjistili až doma, takže jsme nepřivezli ani diplom).



Odpolední závod v parku byl o malinko lepší - byl totiž kratší. Bylo nutné alespoň sledovat mapu, i když nějakou volbu postupu by člověk hledal marně. Běhalo se sice ještě rovněji než ráno (běhat úplně nejrovněji nám bránily jen dva rybníky, zámek a výběh pávů na postupech), ale mapa byla pěkná (revize mapy z PWT) a svítilo i sluníčko. Začal jsem sice poměrně rychle, dokonce jsem u trojky stáhnul o minutu soupeře, ale přeci jen jsem letos výjimečně zapomněl zařadit rychlostní intervalový trénink, takže i v parku jsem měl v závěru poměrně dobře vymleto.