Minulý týden jsme s Jančou podnikli takovou bleskovou dovolenou - v pondělí jsme se rozhodli, že někam vyrazíme, v úterý jsem bloknul penzion a ve středu jsme opravdu vyrazili. Cílem byla Třeboň a původní plán počítal s 3-4 dny bajkování v České Kanadě, Třeboňsku a Novohradských horách. Tento ambiciózní plán nakonec pohřbilo několik nepředvídatelných okolností jako byly rýmička, napuchlé zadky neuvyklé na hodiny v sedle a také zbytky sněhové pokrývky, které ještě číhaly v lesích.
Cestou na jih jsme se ve středu zastavili v Kunžaku na náměstí, odkud jsme podnikli okružní bajkový trénink do České Kanady. Postupně jsme vyzkoušeli perfektní singlové pasáže za Kunžakem, stoupáníčka v okolí Kunějova, sněhobahno poblíž Zvůle i nečekané sněhové závěje v závěru výletu. Ze středečního výletu budete ve fotogalerii marně hledat dokumentaci, neboť se mně prostě nechtělo vůbec fotit.
Druhý den jsme již výráželi přímo z Třeboně na zhruba 60km výlet mezi rybníky. Přestože by se mohlo zdát, že to díky rovinatému profilu bude mnohem jednodušší než předchozí den, tak opak byl pravdou. Sedací partie, neuvyklé po zimě na dlouhodobější posezení na sedle a neustálá nutnost šlapat (i rovina má své nevýhody) zajistily dost vysilující zážitek. Zpestřením byla alespoň keška s názvem "Prdel" u stromu s narostlou prdelí, která nám trochu zvedla náladu.
Třetí den jsem byl napaden smrtelnou mužskou nemocí "rýmičkou", takže jsme jej strávili raději bez kol. Nafotili jsme si velice pěkné historické centrum, prošli jsme se po hrázi Světa, obhlídli rodinnou hrobku Schwarzenbergů a dali si menší orienťák mezi rybníky. Večer jsme zašli za kultůrou do místního kina (kde jsme měli soukromé promítání) a pak zase na nějakou dobrou rybu (okoun + úhoř).
Poslední den jsme se díky postupující studené frontě a prostupující rýmičce již jen přesunuli domů se zastávkou v Pelhřimovském muzeu rekordů a kuriozit (kde je mimochodem uveden i jeden český orienťácký rekord).
