Víkend u Buráků - víno, maraton, zpěv

Po dvou letech jsme opět vyrazili na exkurzi do Náměště nad Oslavou, což je rodiště známého hudebního génia Jaroslava Buráka. Výprava to byla tentokrát početná, kromě nás a samozřejmě Buráků obsahovala i Závodníky a Miřijovské - tedy stejné složení jako při jarním bajkovém soustředění v Maštalích. Když k tomu připočteme Burákova mladšího (většího) bratra s přítelkyní a pana Buráka s paní Burákovou, tak už je to optimální skupina na menší nepovolenou demonstraci.

V pátek navečer jsme úspěšně zaparkovali veškerý vozový park u Buráků a začali ihned doplňovat vitamíny na sobotní bajkový maraton. Kombinace pivka i vínka byla ideální ke grilovaným pochutinám a někdy kolem půlnoci se šlo spát.

Sobotní ráno nás přivítalo deštěm, který vydržel až do startu maratonu, přestože jsme jej hypnotizovali na webovém radaru. Náměšťský Cyklomaraton patří k těm menším, kratším a rozhodně sympatičtějším podnikům, neboť nehrozí zácpy na startu ani na trati. Na výběr je ze dvou délek 42 a 63km, které účastníky provedou údolím Oslavy nebo ukážou panorama chladících věží Dukovanské elektrárny. Pokud by bylo standardní počasí, tak by se jednalo o velice rychlý a technicky nenáročný maraton. V sobotu však standardní počasí nebylo.

V kategorii mladíčků startoval Burák s Petrykem, v hlavní kategorii mužů 30-40let jsem byl já a nechyběla ani děvčata - Janča s Libuškou. Děvčat bylo na dlouhé trati přihlášeno celkem pět - hlavním úkolem tedy bylo odrovnat ty tři zbývající. Hned od startu na náměstí se začalo pěkně zostra do kopce, kde se trochu startovní pole (čítající kolem 150 borců, na krátké trati necelých 400 závodníků) protrhalo. Po necelých 5km přišla nejzajímavější pasáž dne. Zhruba 2km dlouhý úsek vedoucí po polní cestě se díky vhodně konzistentní zemině, která v kombinaci s dešťovou vodou vytvořila báječnou lepivou hmotu, stal pro všechny nezpomenutelným zážitkem. Kola se přestávaly točit, přehazovačky mizely v hliněných hroudách, řazení fungovalo jak se mu chtělo. Podobnou věc jsem zažil pouze jednou, a to na Transcarpatii, kde jsme se v první etapě brodili s Jardou do půli lýtek v bahně. Tehdy naštěstí nepršelo.

Nakonec jsem i tento úsek zvládnul jen s jedním zastavením, ale na silnici začalo další tóčo. Velké množství hliněné hmoty začalo s narůstající rotační rychlostí na asfaltu odletovat na všechny strany a několikrát jsem byl i rád, že mám helmu. Po několika minutách a jednom šťourání klacíkem snad většina hlíny opustila moje kolo a mohlo se pokračovat v závodě. Na to, že se jednalo jen o 63km to vůbec neutíkalo. Trať je ale vcelku hezká a jezdivá, jen za mokra to obecně nikde moc nejede. Takže v sobotu moc jezdivá nebyla. Cestou číhal na dvou místech podpůrný tým s foťáky, který měl za úkol zlikvidovat soupeřky holek. V závěru už jsem toho měl celkem plný tretry, ale velice mile mě za druhou občerstvovačkou překvapil pivní stánek dalešického pivovaru uprostřed lesa, kde dvě spořeji oděné (na tu zimu) slečny točily do skleněných třetinkových půllitříků pivko. Po této vitamínové vzpruze se samozřejmě jelo o něco lépe. Do cíle jsem dorazil za 3 hodiny a 13 minut (61.), zhruba 5 minut za Burákem (50.) a Petrykem (53.).

Předpokládaná ztráta děvčat byla nejméně hodina, takže jsme se stihli dát trochu do parády a vrátit se s transparenty čekat na drahé polovičky. Po 4 hodinách a 25 minutách od startu dorazila Janča s menším znamínkem od řidítek na tváři a hlubší památkou na převodník na noze ale jinak s úsměvem. Libušku potkal zhruba v polovině defekt, ale i ona se poprala s náročnou tratí dorazila pár vteřin před pětihodinovou hranicí.

Navečer jsme vyrazili na rychlý bowling do Velké Býteše, následovala romantická procházka na náměšťský zámek a den se zakončil koncertem sourozeneckého dua Buráků, kde nechyběly kromě kytar i housle.

V neděli se překvapivě všem chtělo ještě na kolo, takže jsme opět v kompletní sestavě, chvílemi i 12 kusů, vyrazili prozkoumat severozápad od Náměště. Za pohodového tempa jsme si prohlédli legendární hospodu v Náramči, výborně se najedli v Budišově a se 40km na tacháku jsme se vrátili zpátky.

Cestou domů jsme ještě zakoupili v domorodém obchodě pověstnou limonádu ZON.

Fotky budou...