Vracovský masakr písečnou dunou

Po dlouhých 13 letech mě závody v orienťáku opět zavály do jihomoravského města Vracov, ležícího na okraji Moravské Sahary. Jak jsme o víkendu na vlastní kůži zažili, nejedná se o přirovnání nijak moc vzdálené pravdě. Místní písečné duny, které v 18. století doslova ohrožovaly písečnými bouřemi obyvatele nedalekého Bzence, jsou nyní již porostlé borovým lesem, ale cesty pokryté hlubokým pískem ztrpčují život i v současné době. Třetí a čtvrté kolo Českého poháru v MTBO ve Vracově zodpovědělo na otázky, jak se mi bude dařit v áčkové kategorii, jakou formu si přiveze Jedličkovic trio a jak je dlouhá dlouhá trať.

Právě sobotní dlouhá trať byl první letošní mistrovský závod a je nutno říci, že po loňském rychlém závodě ve Svratce to bylo letos mnohem náročnější. Každý postup mezi kontrolami nebyl ani tak soubojem mezi stavitelem trati a závodníkem (i když nějaké volby postupů se určitě našly), ale především bojem se všudypřítomným pískem. Nebylo téměř možné se spolehnout na klasifikaci cest, neboť spousta tečkovaných cest byla výrazně rychlejších než široké čárkované cesty, v reálu ovšem pískoviště. Volba postupů se tak stávala spíše loterií a člověk mohl pouze doufat, zda vybraný postup bude možné jet či ne.

Na 37km (vzdušnou čarou) dlouhou trať jsem vyrážel zhruba v polovině a moc jsem netušil, jak se mi bude dařit v áčkách, které se doplnily i o borce, kteří chyběli v Maďarsku. Hned postup na první kontrolu vedl až na druhý konec mapy a hned na něm jsem udělal svoji první a v podstatě poslední chybu. Po chvíli neúspěšného boje s písčitou cestou jsem to raději napral směrem na nejbližší asfalt a zvolil tak o něco delší objížděčku. Nebylo tedy ani divné, že mě hned za dvojkou opral o tři minuty později startující borec, kterého jsem ani neuvisel. Po tomto pěkném úvodu jsem se trochu srovnal, hlídal si mapu a držel tempo. To se celkem vyplatilo, neboť před koncem prvního okruhu jsem byl opět před již zmiňovaným soupeřem. Druhé kolo bylo již bez chyby, snažil jsem do toho dát co to šlo a do cíle jsem dorazil tak akorát načatej po 143 minutách.

V áčkách nakonec zvítězil zasloužilý eliťák Pavel Bureš, který vyhrál o pětiminutový parník (127.15). Jedla si připsal čtvrté místo (138.27), já jsem skončil osmý (143.02), Lukáš šestnáctý (147.49) a Ury 37. (170.34). V mužské elitě debutoval Mára na 17.místě, děvčata se seřadila v pořadí Adéla (26.), Janča (29.), Helča (49.), Havli v céčkách skončil 32. a Lukáš si v juniorech připsal první letošní disk.

V neděli nás čekala zkrácená trať v místech našeho druhého sobotního okruhu. Délka trati 12km vzdušnou čarou slibovala rychlý závod s časem kolem jedné hodiny. Za tuto dobu jsem stihl dojet jednoho soupeře, nechat si ho ujet, nechat se dojet později startujícím soupeřem a opět si ho nechat ujet. Po pravdě řečeno mě to v tom debilním písku už moc nebavilo, ale podmínky měli všichni stejné. Drobné chybky jsem vyrobil asi dvě, což v áčkách znamená celkem rychlý sestup ve výsledkové listině. Tento sešup se zastavil na číslovce 15, se ztrátou 5 minut na podruhé vítězného Burdu (50.00).

Jedla (51.28) také obhájil sobotní čtvrté místo, já jsem byl tedy 15. (55.37), Lukáš 23. (58.59) a Ury 31. (65.52). Eliťák Mára 27., v děvčatech Janča 34., Helča 46. Adéla bohužel v dobře rozjetém závodě vynechala kontrolu. V juniorech skončil Lukáš 3., Havli 10.

Mapy s postupy budou zítra, podrobné výsledky naleznete tady. Nějaké fotky jsou tamtéž.