Mistrovství starého železa
Koncem června se v termínovce zabydlela Veteraniáda, takové mistrovství všech starších 35 let. Zatímco loni ji pořádal olomoucký klub v Rýmařově, tedy na dostřel od našeho domu, v roce letošním už jsem to měl doslova za dveřmi - v Litovli.
Jako příkladný Mirek Dušín jsem se vzhledem ke znalosti terénu přihlásil do tréninkové kategorie, abych v případě svého jasného vítězství neměl výčitky svědomí. Ani běžeckou formu jsem neponechal náhodě a během června se šel proběhnout jen dvakrát, ať nemám zbytečnou převahu nad ostatními soupeři. Vše jsem samozřejmě zúročil při samotném závodě.
Hned jedničku jsem zkušeně přeběhl asi o sto metrů. Chvíli mi trvalo, než jsem si zase zvykl na měřítko sprintové mapy. Další kontroly byly už vcelku bez problémů až do osudné sedmičky, kdy zafungovala znalost terénu. Na první pohled byla umístěna u školy, takže jsem sbalil mapu a dupal co to jde. U školy kontrola opravdu byla, bohužel ne ta správná. Moje kontrola byla u restaurace Amazonka, o ulici dříve. Ještě že to tam tak znám.
Zbytek trati jsem už se ctí doběhl bez problémů, celkově na devátém místě za nadupanou skvadrou mládežníků.
S mapou na kole
Na bajkový orienťák, neboli MTBO, jsme s Jančou jezdili takříkajíc "před dětma". Poslední závod s mapníkem na řidítkách jsem absolvoval, když už Mára číhal v Jančině břiše. Po devíti letech se začátkem prázdnin konečně objevily závody v dojezdové vzdálenosti, v Hlubočkách u Olomouce. Janču jsem nominoval na sobotní zkrácenou trať, Marka do kategorie Dítě s rodičem a sebe pak na nedělní závod s hromadným startem. Oba dva jsme zvolili start v kategorii Open, která je otevřená všem bez rozdílu pohlaví, věku, rasy i majetku.
Sobotní middle
Trochu se nám za ta léta změnily průměry řidítek, ale mapník jsme s pomocí tejpovačky úspěšně připevnili. Menší fó-pá bylo přikurtování čipu ke kolu, neboť jej prý už všichni vozí na ruce (což bylo dříve zakázané). Janča nicméně vyrazila na start a já s Markem prozkoumat konečně pumptrack ve Velké Bystřici, kam jsme se už několik let neúspěšně chystali.
Zapumpovali jsme si na povedeném pumptracku, zajeli na zmrzku a vrátili se do Hluboček vyhlížet Janču. Závěrečná pasáž závodu odehrávající se na sjezdovce se nám s Markem líbila, protože během konzumace hranolek a langoše bylo dobře vidět na závodníky. Těm se to určitě taky líbilo, protože zde měli speciální měřenou vrchařskou prémii a vyjížděli sjezdovku nahoru.
Janča se nakonec úspěšně objevila se všemi terčíky a bez větších chyb si dojela pro umístění v první polovině výsledkové listiny. Lesní pasáž se jí docela líbila, sprintová část v okolí sjezdovky už méně.
Márův závod se konal nakonec až pozdě odpoledne, na což se nám čekat nechtělo.
Nedělní maso
V neděli jsem vyrazil už sám bez podpory rodiny na první mistrovství ČR v závodu s hromadným startem. Kdysi jsem něco podobného absolvoval na bajkách v Maďarsku, ale vzpomínky už jsou dost mlhavé. Každopádně v kategorii Open se žádné mistrovství nejezdí, takže nebyl důvod k nervozitě.
Na startu se nás sešlo přesně pět, takže překonání Jančina šestého místa z předešlého dne byla jistá věc. Dva soupeři se dokonce dostavili na elektrokolech, což jim ale štěstí nepřineslo a spíše jsem je na trati litoval.
Prvních pár kontrol mi trvalo, než jsem si opět zvykl na koukání do mapy za jízdy. Oproti sprintu v Litovli jsem tentokrát žádné větší chyby nedělal, voleb postupů moc nebylo, pěšinky byly až na pár ostružinových pasáží vcelku jezdivé. Závod se jel na dvě kola a jediným drobným zaváháním byla dohledávka kontroly v závěrečné změti pěšinek, kterou jsem vtipně zkazil v obou kolech, byť se jednalo o totožnou kontrolu.
