Sobotní klasika
Cesta na sobotní start nebyla z domova o moc delší než z centra závodů, takže jsem společně s Tukim vyrazil rovnou v závodním. Na startu bylo nutné vypustit do světa řeči o tom jak nemám najeto a že to kolo už je hroznej krumpl - případný neúspěch byl tak pojištěn a mohlo se do lesa. Loňskou závodní absencí jsem přišel o vybojované áčko, takže jsem po letech opět klesnul do béček a nečekala mě tak žádná záludná trať s kilometry navíc.
Jednička víceméně zpaměti, dvojka víceméně taky až do okamžiku, kdy bylo nutné trefit tečky ke kontrole. Nechal jsem tam dobrou minutu a půl, jezdil jak vocas okolo a ne a ne je najít. Pak jsem něco jako imitaci průseku našel a dojel ke kontrole. Při variantě z druhé strany by to bylo vyjeté a kontrola byla vidět z cesty. Na úvod hned debilita a mohl jsem pokračovat.
Překvapivě brzy jsme opustili prostor, kde se dle odhadů měla odehrávat většina dnešního závodu a vydali jsme se za trať směrem k Joséfkovi, kde se měl odehrávat nedělní midl. Na webu pak probleskla informace, že si pořadatelé nechali část prostoru do budoucna, čímž se to vysvětluje.
Za tratí jsem si neúspěšně vyzkoušel rukodělnou desciplínu "vyndej za jízdy mapu o velikosti A3 z mapníku a znovu si ji slož", takže jsem si v polovině postupu musel zastavit a mapu přendat ručně. Mapově se ve zbytku závodu už žádné záludnosti neobjevily, muselo se poměrně dost bušit po silnách cestách, mapování bylo minimum. Síly došly cestou na jedenáctku ve výjezdu do mírného kopce, před kontrolou jsem pak ještě úspěšně lehnul na bok při zatáčení na klacku pod listím. Závěrečný nekonečný dojezd byl už trochu na morál, ale nějak jsem to přežil. Výsledkově by z toho bylo překvapivě pěkné třetí místo, asi jeden a půl minuty za prvním, o to víc zamrzí ta druhá kontrola. Tuki byl pár vteřin za mnou, Zdeněk v céčkách vyhrál, áčkaři ani eliťáci do dějin nevstoupili.
Cestou na Červenku mi pak odešel do věčných lovišť střed a na rozloučenou mi uspořádal poměrně hezký koncert zvuků, odhadoval bych to na metal.
Nedělní mýdlo
V neděli ráno jsem odstrojil černý stroj a nastrojil bílý, aktuálně sloužící na cesty na stavbu nebo do obchodu pro rohlíky. Střed bílého draka také není v úplně ideální kondici, ale při ranním projetí se vcelku držel z ticha. Koncert nastal až cestou na nedělní start, takže to chvilkama vypadalo, že v neděli snad ani nevystartuju. Nakonec se nějak zadařilo a mohl jsem vyrazit na zkrácenou trať.
Na trati na bílém draku. Foto by Vorvaň.
Podle očekávání se na první kontrolu stoupalo, což se mi při absenci řazení na nejmenší převodník podařilo hodně rychle. Trať mi přišla z hlediska voleb postupů možná až moc lehká, především pasáž 6-8 byla zbytečně stupidní. Na rozdíl od soboty nedošlo k mapovému selhání, jen k několika zaváháním - u jedničky jsem příliš brzo hledal čárku před kontrolou, u pětky jsem přehlédl fikací tečku a u osmičky jsem si nevšiml dále pokračující tečky od kontroly. Jinak jsem nestíhal hlavně fyzicky, delší výjezdy do mírného kopce byla moje smrt. V cíli by z toho byl závěr první desítky a ztráta šest minut na vítěze (ten dal všem pěknou dardu, třetí ztrácel už čtyři minuty). Tuki mi oplatil porážku ze soboty, Zdeněk byl v céčkách druhý a v ostatních kategoriích nic bednového.
