Pátek proběhl v tradičním módu, kdy v podstatě jen vypustíme děti po příjezdu a v podvečer je naženeme do chaty. Majitelé starších potomků měli pohodu, my s těmi mladšími musíme přeci jen trochu dávat pozor, zvlášť když okolo chaty není plot.
V sobotu se vyrazilo na obávanou túru - výlet na nejmladší sopku u nás. Stratovulkán Velký Roudný sice dosoptil asi před milionem let, ale to mu u mladších dětí neubralo na atraktivitě. Nahoru vede několik cest, všechny jsou poctivě prudké jak se na sopku patří. Nahoře je hezká rozhledna, díky krásnému počasí byly dobře vidět zasněžené Jeseníky.
Odpoledne byly na programu projížďky dětí na Kubově nafukovací jachtě s elektrickým motorem. Jednotlivé skupinky prozkoumaly břehy včetně křoví, objely bójku a větší děti za odměnu mohly chvilku kormidlovat.
Nedělní program tentokrát nezahrnoval žádný hrad s matoucím názvem, ale naprosto srozumitelnou přírodní památku Razovské tufity. Cestou na druhou stranu Slezské Harty jsme ještě zkontrolovali pevnost a výšku přehradní hráze.
V Razové nás čekal krátký okruh z vesnice za tufity a zpět. Lávový proud z Velkého Roudného přehradil řeku Moravici, která jej došplouchla až sem. Tufit, vulkanický popel smíchaný s dalším materiálem, se tu pak těžil jako ideální materiál pro stavebnictví. Bývalý lom je nyní zarostlý modřínovým lesem a působí velmi romanticky. Což děti samozřejmě nezachytily, ale skály se jim líbily.
Pěknou tečku za tím naším víkendem pak udělala návštěva restaurace, kde jsme zlikvidovali zásobu smažených sýrů s hranolky. Podzimní akci chystá Burák, očekávám buď brigádu na jeho chatě nebo horolezecký víkend v Tatrách či Paklanici.
Za některé z fotek děkuji zúčastněným otcům.