Bílé Karpaty
Cílová lokalita chlapské akce byla zvolena dostatečně daleko od jakéhokoliv jiného obydlí, na samotě v Bílých Karpatech. Příjezd nesl známky dobrodružství a orientační jízdy v autech. Spolu s mizejícím podvečerním sluncem postupně mizela i příjezdová cesta abychom poslední stovky metrů dojeli po regulérní lesní štěrkovce. Obtížný příjezd pak vyvážila naprosto luxusní chalupa s velkou oddělenou hernou pro děti, saunou i luxusním výhledem z terasy. Ten pokrok, kde se to zastaví?
Téměř všechny fotky v tomto článku jsou od Ivoše.
V sobotu jsme měli plánování výletu velmi jednoduché. V okolí se nacházela pravděpodobně jediná restaurace na Mikulčině vrchu a cesty k ní vedly v podstatě dvě. Takže jsme se jednou z nich vydali tam a pochod si zpestřili vyšplháním poměrně příkré sjezdovky.
V Penzionu Patrik (jak se chata oficiálně jmenuje) jsme byli ten den první návštěvníci. Dětem jsme vnutili nějaké jídlo, což bývá v některých rodinách nejnáročnější část dne. Abych byl konkrétní, tak třeba u nás. Kdybych nechtěl být v širší nominaci na otce roku, tak Márovi objednám jeden suchej rohlík a oba bychom byli spokojeni.
Cestu zpátky jsem zpestřil návrhem zkratky, která nalákala téměř všechny. Jen Ivoš zkušeně odolal a vyrazil s klukama na chatu přímo po silnici. Moje zkratka nás provedla nejprve vysokou trávou, kde někteří z nás rozšlápli čísi gigantický exkrement. Následovala cesta lesem, která nás nalákala hezkým povrchem, aby pak zbaběle zmizela v houští. My jsme se vrátili na silnici o sto metrů dál než jsme z ní sešli a vyrazili stejnou cestou jako Ivo.
Odpoledne a večer proběhly už bez komplikací. Děti si někde hrály, my jsme hlídali terasu u chaty a pak jsme děcka poslali spát. Jak jsou ty potomci už větší, tak není skoro o čem psát. Raději upřesním, že jsem byl jen s Markem, Jirka musí ještě chvilku vydržet.
Celým víkendem nás provázelo slunečné počasí s perfektní viditelností na všechny strany. Hřeben v okolí Mikulčina vrchu nabízí výhledy na všechny strany, perfektně vidět byla Malá i Velká Fatra, Javorníky, Beskydy a v dálce dokonce i Babí hora.
V neděli jsme cestou domů přepadli letiště v Kunovicích a nedalekou restauraci Panský Dvůr. V obou případech vřele doporučuju návštěvu, bylo to moc pěkný. Na letišti si můžete prolézt několik letadel důkladně i zevnitř a v restauraci se pak proletět třeba Tryskáčem nebo Čmelákem z kunovického pivovaru Rotor.
Více fotek najdete u Ivoše.
Kokořínsko
Druhou podzimní akci jsme díky státnímu svátku a prázdninám ve škole naplánovali hned na čtyři noci. Podobně jako v červnu v České Kanadě jsme se i tentokrát podívali do vzdálenější lokality, kam by se nevyplatilo jet jen na víkend. Především díky možnosti snadných výletů zvítězila chalupa v Jestřebicích, přímo v srdci Kokořínska.
Bohužel u nás doma zaúřadovaly podzimní rýmičky, respektive nehezký kašel. Nejdřív s ním bojoval juniorní potomek, aby si to zhruba po týdnu vyměnili se seniorním potomkem. Pokud budu trochu předbíhat, tak po návratu z Kokořínska je situace opět opačná a pan Jirka bohužel opět šíří bacily namísto domácí pohody. Rozhodování zda jet, a pokud ano, tak v jakém složení a kdy, bylo hodně těžké a měnilo se každou hodinu.
Nakonec jsem vyrazil na Kokořín na tři dny jen s Jirkou a s mezipřistáním v Hradci u rodičů po cestě tam i zpět. Strávit čtyři noci s potomkem ve věku dvaceti měsíců nebylo jednoduché, ale nakonec to proběhlo nad očekávání hladce. Rozhodně jsme tím upevnily ty rodinná pouta nebo jak se to říká. Dokonce jsem se po tomto prodlouženém víkendu i mnohem víc těšil do práce.
Chata možná nebyla tak hogofogo jako ta v Karpatech, nicméně to vyvažovala opravdu luxusním okolím. Vesnice Jestřebice je plná památkově chráněných roubených chalup a na dostřel pušky Nerf Elite Hyperfire máte Kokořínské i Jestřebické pokličky. Hrad Kokořín i Houska jsou pár minut autem a s bajkem byste ani to auto nepotřebovali.
Já jsem se s Jirkou pohyboval jen v blízkém okolí. Prohlédli jsme si jedny pokličky, vytesanou kalvárii nebo krásný kamenný most. Poslední den jsme dokonce potkali v lese nablízko větší rodinku divočáků, což byla pro Jirku asi zívačka, protože pak hned usnul. Ostatní se zajeli podívat na hrad Kokořín, Čertovy hlavy, Ralsko nebo soutok Labe a Vltavy. V okolí je toho opravdu hodně, moc se rádi se tam vrátíme a doufejme že už v plném počtu.
Další fotky u Ivoše.