Už cesta na závody byla hodně panoramatická. Z Bartošovic, kde jsem po úzkém mostku překonal granici panstwa, vede krásná silnice scenériemi jak někde ze Skandinávie. Na necelých dvaceti kilometrech jízdy hlubokými lesy potkáte pouze pár roztroušených domů. Vždycky mě fascinuje jak se úplně změní struktura osídlení jen přejetím hranice.
Sobotní třetí etapa se konala ve vesničce Lasówka, což jsou ty pěkné domky na které koukáte cestou do Orlického Záhoří. Rozpis závodů sliboval bažinatou divočinu a přesně to také naservíroval. Na prázdninových závodech na sebe nemám velké nároky, takže jsem byl se svým výkonem zcela spokojen. Podařilo se mi jen velmi kvalitně podělat hned první kontrolu, zbytek jsem si už pohlídal.
Ze soboty na neděli jsem zregeneroval v roubeném penzionu U Hepnerů v Deštném, kde byla k dispozici plná penze včetně večerníčku a přenosu olympiády. Tímto ještě jednou děkuji.
Nedělní etapa měla centrum u Schroniska Spalona, kde jsme asi před deseti lety byli jezdit na bajku s Jančou. Okolo přilehlého kopce Jagodna nyní vede 15 km dlouhý singletrail, který jsem si o den dříve projel. Ale o tom někdy napíšu samostatně.
Do poslední etapy se startovalo podle umístění z předchozích dní. Já jsem první dvě etapy vynechal a šel tak logicky jako poslední. Tím se mi naskytla příležitost si zahrát na řidiče autobusu a postupně nabrat několik svých dříve startujících soupeřů. Terén byl tentokrát více kopcovitý s několika lehce kamenitými pasážemi. Dokonce i ten singletrack jsem na několika postupech využil. Z větších chyb by se našla jen dohledávka jedné zašité bažinky, zbytek byl vcelku pod kontrolou.
Někde za půlkou závodu začalo velmi hustě pršet, skoro bych se ani nebál říct že to byl chcanec jak sviňa. Brýle jsem musel schovat pod dres a posledních pár kontrol odběhnout s handikepem jedné dioptrie. V etapě z toho byl i tak třetí flek a celkově moc dobrý pocit ze závodů v krásných terénech na dohled české hranice.
