Z Helsinek existují dvě možnosti, jak se dostat do Rigy - letecky nebo po zemi. Vzhledem k tomu, že si "nízkonákladovka" AirBaltic účtuje za hodinový let do Rigy stejně jako SAS za let Praha - Helsinki, tak jsme zvolili "pozemní" variantu, která vychází asi na polovinu ceny letenky.
Ještě technická vsuvka zpětně k naší cestě do Helsinek. Náš let SAS čtvrtého dubna byl prvním na této nově otevřené lince a je operován poměrně raritním strojem Boeing 717 s atypickým rozmístěním sedadel 2-3. Letadlo je vyvedeno v barvách finské společnosti Blue1, která je součástí SAS.
Pátek 19.4.
Nyní jsme zpátky v Helsinkách a chystáme se na cestu. Nejprve je nutné se přeplavit trajektem do Tallinu. Společností je více a většina z nich vyplouvá ze Západního přístavu, pouze Viking line jezdí z přístavu Jižního, který máme téměř pod okny apartmánu. Vybrali jsme nakonec Eckerö line a v pátek ráno vypluli z Helsinek s kupou Finů vybavených skládacími rudlíky na převoz kartonů piva. Cesta celkem v pohodě, včas jsme ukořistili křesílka se stolečkem a jako bonus jsme měli poblíž rockera s kytarou, který hrál pro pasažéry směs starších hitů.
Přístav je kousek od centra Talinu. Foceno z vrchu Toompea.
V Tallinu je přístav kousek od historického centra města, takže během pár minut jsme ve starých uličkách. Slibované azuro začne asi až odpoledne, zatím je celkem kosa. Prochodili jsme to tam křížem krážem, zavzpomínali na mládí, zašli na oběd a ve čtyři odpoledne se nalodili na autobus společnosti LuxExpress do Rigy. Lupeny se stejně jako lístky na trajekt dají koupit přes net a platí klasické, že kdo dřív přijde, ten má lepší cenu. Autobusy jezdí v několika třídách komfortu, nám stačila ta klasická, přibližně srovnatelná s Jančurovým žlutým busem (ale s výrazně větším prostorem pro nohy) a hlavně nám vyhovovala svými časy odjezdu.
Během jízdy se krásně vyčasilo, konečně jsme po týdnu zahlédli slunce. Estonská a Lotyšská krajina může někomu připadat nudná, na mě jako severofila působí velice uklidňujícím dojmem. Cesta z Tallinu do Rigy trvá čtyři a půl hodiny a střídají se krásné zvlněné borové lesy, jezera a podmáčené louky - romantika jak sviňa. V Rize jsme o půl deváté večer, takže jsme jen přepadli domorodý bankomat, vymámili z něj peníze v místní měně a rovnou zamířili do našeho luxusního příbytku v historickém centru a zahájili veget.
Sobota 20.4.
Závody v sobotu začínaly až po obědě, takže jsme si dopoledne ještě prošli celé centrum, nafotili nějaké ty památky, zakoupili lupeny na deset jízd místní emhádé a krátce po poledni jsme se s pomocí městské dopravy přemístili do centra závodů prozaicky i prakticky pojmenovaných Riga Cup. Cesta busem přes výrazně východně (chaoticky) působící sídliště rozesetá jen tak v krajině trochu připomínal jízdu skanzenem socialismu.
Prostor závodů se nacházel na konci poloostrova, západně od řeky Daugavy. Samotné centrum bylo na okraji pláže a podle dostupných informací by i pár kontrol mělo být schovaných v písečných dunách. Po oba dny se běželo na trati zkrácené, ideální to délce pro první jarní proběhnutí v lese bez sněhu. Celkem bylo přihlášeno necelých šest stovek lampionů převážně místních (ve startovce jsme byli z třiceti soupeřů jen asi tři bez "s" na konci jména), kromě toho dorazilo pár běžců z okolních států, pravděpodobně i někdo z Polska a Ruska. V neděli pak přijela i Aljošova větší skupinka, která tam zůstávala na soustředění.
Centrum závodů.
V mapově obtížnějších lesích na sever od našich hranic jsem už více než deset let nebyl, takže jsem raději v kudrlinkách vrstevnic začal opatrně. Běželo se mě výborně, bylo příjemné si zas po delší době najít nějaké lampiony a ještě v tak hezkém lese. Byly to klasické písečné duny porostlé borovým lesem, bez nějakého podrostu a jen s malým množstvím bažin. Bylo stále nutné zůstávat ve střehu a hlídat si sever, protože jinak se šlo rychle do kopru. Duny vypadají všechny stejné a jakmile se trochu polevilo v koncentraci, tak se obtížně hledalo, kde asi člověk zrovna je. Podařilo se mi vyrobit jen jednu větší chybu, jinak to kromě pár vteřin na dohledávkách bylo bez problémů. Na závěr jsme se trochu vykoupali v bažině, abychom pak do cíle doběhli už po písečných dunách (a nalepili na své mokré oblečení a boty dost písku).
Sobotní trať. Nemám naskenovanou mapu, tak jen mapa se všemi kontrolami.
Výsledkově z toho bylo desáté místo z třicítky startujících a ztráta sedm minut na vítěze (to už tak hezky nevypadá). Každopádně jsem měl z celého závodu velice dobrý pocit.
Odpoledne jsme se zase přemístili do centra, prošli si město za azurové oblohy a na hotelu jsem se dal trochu do kupy. Boty obalené pískem i dres bylo potřeba vysušit od návštěvy bažiny, takže hotelové uklízečky na mě asi nebudou vzpomínat úplně v dobrém. Na večeři jsme zašli do stejné restaurace jako před osmi lety, stále funguje a stále nabízí poměrně dobré jídlo za přijatelné ceny přímo uprostřed historického centra. Plnotučné točené pivko za 2€ si v Helsinkách nedám, takže jsem toho hned využil.
Centrum Rigy - dům u černých hlav.
Neděle 21.4.
Nedělní závod se běžel na druhou stranu od centra, start byl hned na okraji písečných dun. Oproti včerejšku bylo už od rána na obloze úplně vymeteno a na slunci byl docela pařák (= kolem těch 15°C mohlo být). V elitě startovalo několik Magnusáků a v áčkách pět minut za mnou startoval Aljoša, takže byla motivace zaběhnout lépe než v sobotu.
Zpětně musím říct, že to byl zvláštní závod - běželo se mě hůř než v sobotu, udělal jsem víc chyb než v sobotu a na stejně dlouhé trati jsem byl rychlejší než v sobotu a skončil lépe (7. místo, 4 minuty za vítězem). Běželo se v trochu zarostlejším lese, hned za startem byla koupačka v bažině a koupání se na trati ještě párkrát zopakovalo. Někde u čtvrté kontroly jsem doběhl borce, který se s vděkem zavěsil. A to byl počátek všech problémů - pokud s někým běžím, tak automaticky míň mapuju, stále ho po očku sleduju zda běží pořád za mnou a míň se soustředím. Takže logicky následovaly dvě chybky za sebou a poté jedna pořádná minela, kde jsem se našel o kontrolu dál a nechal tam necelé dvě minuty. Posléze mě však sebral sobotní i budoucí nedělní vítěz, startující čtyři minuty za mnou, takže se z lokomotivy stal najednou vagónek a fičelo se do cíle (původního vagóna jsme záhy ztratili za sebou). Zrychlení to nebylo špatné, ukořistil jsem díky němu dva nejrychlejší mezičasy.
Riga Cup - neděle.
Zpětně viděno to asi nebylo tak hrozné, ale po doběhu jsem z toho neměl tak dobrý pocit jako v sobotu. Terén mi přišel v sobotu zajímavější i obtížnější, přestože jsme se v neděli podívali dvěma kontrolama na duny u pláže.
Na poslední kontrole v neděli.
Večer pak stejná restoška, jiné jídlo, stejné pivko a spát.
Pondělí 22.4.
Sem by se dalo napsat totéž co v pátek, jen v opačném sledu. Bus do Tallinu, oběd ve stejné restošce jak v pátek a trajektem do Helsinek. Snad už tam ten sníh za ten víkend trochu slezl. Podle předpovědi má zase začít pršet.
