Jarní pohár

Policajti po dvou letech opustili Stříbrňák a tentokrát situovali shromaždiště do dlouho nevyužitého lesa u Nechanic. Mapa byla opět z impresionistické dílny Majora Nožičky a bylo to zase znát. Mapa byla plná rozhraní (v lese většinou neviditelných), světlinek a mikroskopických hustníčků. Celkově ale byla solidní a běhat se podle ní dalo dobře. Centrum závodu bylo na louce a vzhledem k hnusnému počasí to tam vypadalo brzo jako na Woodstocku. Jinak bylo na shromaždišti vše co bylo potřeba a protože již skoro každý oddíl ma svůj tunel, tak se deštivé počasí dalo přežít. Závod se mi docela líbil, tratě vytěžily z prostoru maximum, ale jinak rozhodoval především běh. To samozřejmě už dávno není moje parketa, ale i přesto jsem zaběhl docela solidně a 20. místo v céčkách není rozhodně špatné, protože i tam běželo několik zvučných jmen.
V neděli jsme v centru znovu postavili oddílové tunely, protože noční vítr vykonal své. Složení své štafety jsem naštěstí věděl delší dobu dopředu a tak jsem na rozdíl od členů zbylých tří oddílových štafet nebyl zaskočen, jaký úsek vlastně poběžím. Jirka na prvním úseku splnil úkol a dorazil těsně před Staroušem, který v lese asi ještě hledal lahváče. Na druhém úseky zazářil Míra, který vůbec nešel špatně a přivezl na zádech i Pedra z konkurenční štafety. Na třetím úseku ale byl už znát nejen věkový rozdíl, ale i únava z předchozího dne a Karel Haus bohužel lehce ztratil na letos dobře běhajícího Tukiho. Já jsem na posledním úseku už v lese neviděl prakticky nikoho a až těsně před cílem jsem zaříznul jakési dvě štafety.