Cesta zpět do Helsinek byla opakováním té z předchozího týdne, jen v opačném pořadí. Autem jsme se přesunuli do Rovaniemi, kde jsme před odjezdem vlaku ještě stihli protáhnout nohy na Angry Birds hřišti. Vrátili jsme auto odhozem klíčků do schránky a v podvečer se nalodili do "postýlkového vlaku". Cesta tentokrát tak klidná nebyla. Nejmladší člen výpravy si stěžoval na bolavé bříško, takže jsme celou noc trnuli, zda nás opět nedostihla virová příhoda.
Ráno bylo naštěstí vše v pořádku a před námi byl nejdelší den. Nebo alespoň den, který nejpomaleji utíkal. Do Helsinek jsme totiž přijeli o půl sedmé ráno a náš navazující apartmán umožňoval check-in až od tří odpoledne. Velké batohy jsme nechali opět na nádraží a vyrazili do víru velkoměsta. V našem případě jsme si tedy sedli do parku na snídani, neboť kolem sedmé ráno toho ještě moc nefunguje.
Hlavní část dne jsme nakonec strávili na ostrově Suomenlina, kde se nachází zbytky pevnosti dříve chránící Helsinky. Z přístavu v centru tam jezdí malý trajekt každých pár minut a cesta trvá asi čtvrt hodiny. Cestou se jede okolo malých ostrůvků, míjí se spousta menších či větších lodí a celkově je z lodi hezký pohled na město.
Suomenlina samotná se dá projít za pár hodin, kromě samotné pevnosti je tam několik restaurací nebo kaváren a taky hezká malá písečná pláž (i s koupajícími se lidmi). Jedná se o jedno z nejnavštěvovanějších míst Helsinek, takže jsme byli rádi, že jsme si to odbyli dopoledne. Cestou zpět na trajekt jsme jen míjeli štrůdly návštěvníků.
Bojovka
Polední spánek jsme si odbyli opět v parku a očima posouvali hodiny, abychom se už mohli ubytovat. Kolem druhé jsme to nevydrželi, vyzvedli bágly a metrem popojeli několik zastávek na východní předměstí, kde čněl do výšky patnáctipatrový dům s naším apartmánem.
Úvodní check-in do apartmánu připomínal únikovou hru. Několik hodin dopředu nám dorazil do emailu kód. Při příchodu před dveře domu jsem jej zadal přes mobil na určité webové stránce. Pokud jsem byl úspěšný, tak jsem na domovních dveřích mohl zazvonit na číslo našeho apartmánu, který nám obratem otevřel dveře do domu. Nyní jsme ve výtahu zadali další kód a poté požadované patro. Na patře už jen zbývalo najít náš apartmán, třikrát zaklepat nebo vzít za kliku a dveře se odemkly. Na celou operaci od zadání kódu před domem po zaklepání na dveře jsme měli pět minut, jinak bylo nutné zadat kód znovu. Jako bojovka super, prošli jsme hned napoprvé.
Angry Birds hřiště v Rovaniemi
Suomenlina
Helsinky
Následující dny měly velmi podobný charakter. Polovinu dne jsme strávili na nějakém dětském hřišti a tu druhou výletem po okolí. Samotné město nenabízí desítky atraktivit, kvůli kterým by tu bylo nutné trávit týden. Nicméně je to velmi hezké místo pro život. Třeba množství zeleně, relativně levná hromadná doprava nebo možnost pro chodce či cyklisty dostat se pohodlně kamkoliv jsou dobrá inspirace i pro naše města. Níže je pár míst, kde jsme se pohybovali.
Pláž
Helsinky sice nejsou klasická letní dovolenková destinace pro chytače bronzu, nicméně krásných písečných pláží je tam dostatek. Dávno už neplatí, že se musíte půl roku otužovat, abyste se mohli vykoupat v Baltu. Moře je tam mělké a koncem prázdnin dostatečně prohřáté. My jsme měli jednu pláž kousek od našeho věžáku, což jsme vyzkoušeli hned první den, kdy bylo nejtepleji.
ZOO
Zoologická zahrada je klasika, kam vzít děti. Ta Helsinská je stylově umístěna na ostrově, takže kromě klasického autobusu můžete jet do ZOO taky lodí. Nám stačilo metro a zbývající kilometr dojít. Samotná zahrada je velká tak akorát, aby vás nezačala nudit, ideální na pozdně odpolední procházku.
V ZOO jsme byli před lety s Jančou, tak mě tentokrát nejvíc bavila cesta od metra a zpět přes moderní čtvrť Kalasatama, která tehdy ještě nestála. Celá čtvrť by měla být centrem robotiky včetně robotického autobusu nebo doručování jídla. Pana robota vezoucího pizzu jsme sice nepotkali, ale z hlediska architektury to byl moc příjemný zážitek.
Kalasatama, foto odtud.
Ptačí rezervace
Jedno odpoledne jsme popojeli autobusem pár zastávek a prošli se k ptačí rezervaci Pornaistenniemi. Je zde možnost pozorovat zvířectvo z několika vyhlídkových věží, mezi kterými vedou dřevěné chodníčky. My si prošli jen kratší část a dětem takticky zamlčeli další lávky vedoucí na dva ostrovy.
Pěšky jsme se pak prošli na tramvaj ve čtvrti Arabia. Název může znít jako no-go zóna plná přistěhovalců, ale v reálu se jedné opět o hezkou a moderní čtvrť na pobřeží moře zaměřenou na umění. Zajímavým pravidlem je, že každý developer zde musí 1-2% prostoru vyčlenit právě na podporu umění.
Katajanokka
Ještě jednou urbanismus. Ve čtvrti Katajanokka jsme s Jančou bydleli před devíti lety a mezi jejími kolegy na univerzitě to vyvolalo trochu údivu. Poloostrov vyčnívající do moře přímo z centra města totiž patří mezi jedny z nejlepších adres v Helsinkách. Nám se tam tehdy podařilo sehnat levný apartmán. Každopádně se jedná o pěknou čtvrť, umístěnou jen pět minut chůze od centra města a obklopenou parkem.
Nyní jsme se prošli podél pobřeží a zakotvili na dětském hřišti s výhledem na kompletní finskou flotilu ledoborců, kde každá z lodí byla o velikosti průměrného paneláku. Na chytré ceduli jsme se dočetli, že Finsko patří mezi několik málo zemí, které ledoborce dokáží vyprojektovat a zároveň vyrobit.
Orienťák
Předposlední den navrhla Janča procházku do blízkého lesa, kde by měly být skalní vyhlídky na moře. Popojeli jsme dvě stanice metrem, kde nás za tu krátkou chvíli dokázala odchytit paní revizorka. Měli jsme sice už z předchozího dne koupenou celodenní jízdenku, ale dozvěděli jsme se, že je potřeba ji ještě aktivovat. Blbé jsme nemuseli hrát, protože jsme to fakt netušili, byť to bylo malým písmem napsáno z druhé strany jízdenky. Každopádně celá akce skončila domluvou a aktivací jízdenky, díky čemuž se nám doba platnosti prodloužila o další den.
V samotném lese to zpočátku nevypadalo na žádnou velkou hitparádu, ale po chvíli se objevily první skalky, výhledy a pak dobře známý orienťácký lampion. Za dalších pět minut okolo nás proklusala dvacítka juniorů v dresech. Vzhledem ke své stydlivé povaze jsem se jejich dvacetiletého trenéra ostýchal zeptat na možnost věnování mapy, abych se tam mohl také proběhnout. Naštěstí jsem dostal druhou šanci.
Cestou od skály s výhledem (byla moc pěkná) jsme potkali druhou skupinku, pana učitele s mladšími žáky, kteří měli orienťák v rámci tělocviku. Tentokrát jsem se už pochlapil a prázdnou mapu po krátké konverzaci získal.
Přes poledne jsem si načmáral nějakou trať a následně ji vyrazil realizovat během polední pauzy. Terén to byl naprosto parádní i přes větší množství cest. Skalní plotny, šutry i nějaká ta bažina se našla. Dvakrát jsem trochu uletěl, přeci jen by se tam buzola hodila. Několikrát jsem náhodou kontrolu vybral stejnou jako pan učitel, takže jsem to měl i s lampionem.
Knihovna a přírodovědné muzeum
Poslední den před odletem jsme se přesunuli do centra. Nejdřív jsme zakempovali u knihovny. Knížky máme rádi, ale v případě knihovny Oodi jde kromě knih o komunitní centrum se spoustou služeb od 3D tiskáren, plotrů, coworking, nahrávacích místností, po virtuální realitu, centrum pro mládež nebo šicí stroje. Takové místo kde můžete kreativně strávit celý den a ještě je to zabaleno do nádherné architektury.
My jsme s Markem ještě zaběhli do nedalekého přírodopisného muzea, neboť ho zmiňuje jedna z našich knížek o dinosaurech. Bylo to tam pěkný, jen škoda popisků bez anglického překladu.
Knihovna Oodi, foto uloupeno z jejich webu.
Přírodovědné muzeum
Letíme nalehko
Pro poslední noc jsme zarezervovali hotel kousek od letiště, ať nemusíme zbytečně brzo ráno vstávat. V Helsinkách lze na letiště dojet různými způsoby, klidně na kole (je tam pro ně velké parkoviště), my jsme zvolili vlak. Z nádraží jsme stihli batohy vyzvednout těsně před požárním poplachem, což nám asi ušetřilo nějaký čas.
Na letišti jsme měli trochu času než dojede hotelový shuttle, tak jsme rovnou provedli odbavení na zítřejší let. Finnair umožňuje odbavit zavazadla už večer před odletem a do hotelu jsme díky tomu dorazili už nalehko.
Jako velmi prozíravý se tento fígl ukázal o den později po úspěšném příletu do Prahy. Byli jsme totiž jediní, komu nedoletěly batohy. Cesta domů vlakem z Prahy tak byla také nalehko a oblíbené vybalování po návratu bylo tentokrát velmi rychlé.
Samozřejmě by se šikla nějaká veselá historka na závěr, že na batohy čekáme dodnes. Zklamu vás. Bágly nám dovezl zaměstnanec letiště hned druhý večer po příletu. Takže vlastně happyend a aspoň jsme se s batohama nemuseli tahat. Takovou službu s dovozem zavazadel zdarma až před barák bych bral příště zase.