Jarní pohárek

Začínat svůj elaborát tradičně souslovím po letech na jarním poháru je sice laciné, ale přesto pravdivé. Jako každý rok, i letos se koncem března odehrály pod jmenovkou Jarní pohár první větší závody a po několikaleté pauze se běželo na Stříbrňáku. Díky volnějšímu pracovnímu režimu se mi dokonce podařilo dostat párkrát do lesa a něco naběhat, i když se vždy jednalo o kratší tratě než sobotních vzdušných 11km. Nějaký tréninkový základ tedy byl a hlava mapa naštěstí také slouží.

Do sobotního závodu jsem vyrážel čtyři minuty před Bobem, což mě možná lehce znervózňovalo na startu, ale během závodu jsem měl naštěstí už jiné starosti. Letošní otázka lidstva, vesmíru a vůbec zněla běžet rovně či obíhat? a musím sebekriticky přiznat, že jsem se do správné odpovědi netrefil vždy ideálně. Zkušenosti s marastem u první kontroly bohužel vedly k podprahovému haló efektu obíhej co to jde, který v reálu nebyl vždy nejlepší volbou. Nejvíc mě to mrzí u postupu na dvojku a šestku, kde ty obíhačky jsou nejzbytečnější. Drobným zpestřením závodu byly opakované koupele v potoce, které se v kategorii děvčat již blížily regulérnímu plavání. V cíli z toho bylo pěkné kulaté 30.místo, pět minut za Kubou (12.) a několik minut před dalšími oddílovými kolegy (Karel, Lukáš, Bob). Janča po drobných problémech na startu úspěšně absolvovala D21D, kde obsadila magické 33.místo.



Za svůj sobotní výkon jsem byl nominován i na štafety, kde jsem měl tu čest běžet s Jedlou (marně vzpomínám, jestli jsem s ním někdy vůbec běžel) v naší B štafetě. Jedla rozbíhal, já jsem měl za úkol to na nejkratším úseku podržet, Kuba pak na nejdelším vylepšit a Lukáš to jen doklepnout do cíle. Jedla přišel na pěkném 15. místě (6minut před naší a štafetou), což znamenalo, že největší draci už byli naštěstí pryč (nebo měli velkou ztrátu) a mohl jsem běžet s někým normálním. Kromě 5km délky měl můj úsek také výhodu v tom, že nebyl nijak farstovaný, takže se stačilo pouze držet soupeřů. To se mi s vypětím všech sil dařilo, na sedmičku jsem jim díky lepší koncovce i cuknul a do cíle pak přinesl umístění jen o jedno vyšší než na startu (16.). Kousek za mnou už ale finišoval Vask z našeho áčka, který stáhnul pět minut z našeho náskoku. Kuba i Lukáš se s tratí také statečně poprali a celkově jsme obsadili pěkné 21.místo.