Starouš je největší kanec v Polomi

Poprvé jsme navštívili mládežnickou akci na vsi, kde všechno patří Vorlovi - v Polomi (jeli jsme tam už za tmy, tak se neptejte, kde to je). Důkladná prohlídka všech Vorlových budov, polností a lesů byla připravena zábavnou formou závodu. Protože bychom všechno shlédnout nestihli, tak se jednalo o závod dvoudenní. V pátek večer jsme se zaměřili na nemovitosti přímo v obci a v sobotu jsme pak dokončili prohlídku loukami a pastvinami.

Složení účastníků bylo věkově sice proměnlivé (od kmetů Míry a Boba po ještě nadějné běžce typu Míca či Veronika), ale běžecky poměrně vyrovnané. V pátek jsme tedy za tmy vyrazili hromadným startem hledat po vsi malé reflexní kontrolky. Hned od začátku jsem se naštěstí zařadil do vedoucí skupiny, kde nejrychlejším dojmem působil překvapivě Starouš. Závod mně přišel nějak dlouhý a kopcovatý, ale za 22minut jsme byli naštěstí v cíli. Stihli jsme si prohlédnout většinu budov ve vsi, shlédnout soukromé Vorlovo koupaliště a došlo i na krátkou exkurzi v místním JZD specializovaném na živočišnou výrobu. Při závodě došlo také některými jedinci k ověření pravdivosti pouček "plotem neproběhneš, i když je schován v hustníku", "skrz ležící branku neproběhneš, přestože ji ve tmě nevidíš" a "tenký led je u břehu ještě tenčí".

Druhý den jsme se probudili do krásného slunečného rána a podle ztrát z předchozího dne jsme vyběhli rekognoskovat místní pastviny, les a soukromou Vorlovu sjezdovku (toho času bez sněhu). Vorel nám dokonce připravil speciálního fotografického průvodce a na každé fotce nám zaznačil zajímavá místa k prohlídce. Vedoucí trio Starouš, Míca, Zdeněk jsem doběhl ještě na startu, takže i tentokrát se jednalo o spíše skupinový výkon. Po prvotním zmatení jsme se celkem rychle rozkoukali a dostali se do "mapy" (resp. do fotek). Po prvních pár kontrolách Míca usoudil, že se mu bude běhat lépe samotnému, takže jsme pokračovali už jen tři. Kromě pár drobných zaváhání jsme to pobrali pěkně. Jediným oříškem byla poslední kontrola, která se nacházela trochu překvapivě poblíž prvních shluků. Při dlouhém přeběhu na tuto kontrolu došlo k závěrečnému roztrhání závodního pole, kdy Starouš vycítil šanci a zmizel jak pára nad hrncem. My jsme se Zdeňkem chvilku pochybovali, ale nakonec jsme se na poslední kontrolu vypravili správně taky. Naštěstí jsem pochyboval o něco kratší dobu než Zdeněk a díky tomu jsem vybojoval pěkné druhé místo za Staroušem (který získal titul Polomský kanec).

Více fotek je u Bobana na rajčeti.