Velikonoční bikový tréninkový kemp - Toulovcovy Maštale

Letošní bajkovou sezónu chceme pojmout o trochu vážněji než loni, kdy jsme zajeli všehovšudy dva závody v MTBO, a tak jsme si na velikonoční svátky naplánovali třídenní bajkové soustředění. Překvapivě měli všichni volno ve svém diáři, takže jsme se v sobotu úderem desáté sešli v počtu sedmi kusů (osmý kus dorazil od den dýl) v mekce terénních bajkových tras - v Proseči. Prodloužený víkend jsme začali ihned pěkně zostra a vyrazili jsme s Buráky a polovinou Závodníků dobýt druhý nejvyšší vrchol Vysočiny - Devět skal. Kuba s Martou se věnovali aklimatizaci v okolí Proseče. Cesta rychle ubíhala, to nemohu říci. Po necelých dvou hodinách jsme měli na tachometru asi 17km, před sebou pivko a na talíři výborné hotovky v hospodě u Berušky ve Svratce.

Pokračovat se nikomu moc nechtělo, ale trénink je trénink. Trochu panovaly obavy z případné sněhové pokrývky v okolí Devíti skal, ale nakonec se dalo bez problémů vyjet až na vrchol. Druhým bodem cesty měl být pěkný trailík poblíž Třech Studní, který byl ale bohužel z větší části pod sněhem a ledem. Po kratším silničním přesunu přes Fryšavu a Kadov následovalo stoupání do sedla pod Dráteníčky, odkud jsme to vzali do Milov na zmrzlinový pohár. Ten patřil rozhodně k těm větším svého druhu a jeho zdolání nebyla žádná legrace.

Žádnou legraci nevzbuzoval také pohled na hodinky, neboť bylo kolem páté a do Proseče to byl ještě kus cesty. Následovala tedy drobná úprava trasy, zbaběle jsme využili silnice do Pusté Rybné, odkud jsme to již vzali lesem do Borové a báječným sjezdem do Budislavi. Závěr patřil ochutnávce terénního trailu v Maštalích, který nás kolem půl sedmé vyplivnul přímo před ubytovnou v Proseči.

Sobotní večer jsme zakončili výbornou kvasnicovou Poličkou za 17 korun v místní občerstvovně.

Nedělní ráno začalo nečekaně brzy. Malí caparti z vedlejších pokojů evidentně nejeli předchozí den 70km na kole tudíž se jim jevil budíček v šest ráno jako ideální. Papírové stěny kvalitně přenášely veškeré zvukové projevy z chodby i vedlejších pokojů, od hry na buben, přes pojezd autíčka či zvuk píšťalky.

Na druhou stranu bylo výhodné vyjet o něco dříve, neboť kolem deváté ráno ještě v Maštalích téměř nikdo není. Díky tomu jsme si mohli projít skalní Bludiště a o chvilku později si také projet krásnou stezku s červenou značkou, která se po jeho úpatí vine. Červené značky jsme se drželi i dále a projeli si údolí pracovně nazvané Údolí osmi brodů. Chvilku jsme se sušili na sluníčku a poté jsme prozkoumali i část západně od Boru, kde pobíhala spousta různých podivných individuí s mapou v ruce, v legračním oblečení a cosi zarputile hledali.

Sraz účastníků výletu byl těsně před polednem na zámku v Nových Hradech, kde byla otevřena alespoň zámecká kavárna. Před obědem jsme tak alespoň naladili žaludky výbornými domácími záviny s jablky, mákem i tvarohem, rakvičkami se šlehačkou, marokánkou a podobnými laskominami.

Odpoledne jsme nechali kola odpočívat a vyrazili jsme na průzkum Pivnických roklí. To byl rozhodně jeden z vrcholů víkendu zvláště pro lezečtěji zaměřené jedince. Cestou zpět proběhla menší automobilová hra na téma zašpiň druhému auto.

Večer jsme upletli něco na ty malé čímany, aby je bylo čím zpacifikovat, až zase budou vstávat v šest ráno a vyrazili jsme na pivko. Kvasnice za sedmnáct se bohužel nekonaly a resturace Na Staré lékarně také asi nesoutěží v rychlosti obsluhy. Děvčata odešla o trochu dříve pod průhlednou záminkou, že chtějí jít spát. Obavy o bezpečnost našich vrbových nástrojů se ukázaly jako pravdivé, takže bylo nutné ještě večer zajistit nějakou náhradu. Moje tušení, která z děvčat vedla vzpouru proti pomlázkám, se potvrdilo při domácím výslechu.

Ráno jsme tedy nastoupili do boje pouze s jednotlivými proutky, které však už v prvních minutách doznaly silné újmy. Naštěstí se nám podařilo objevit hlavní nástroje a tradici tak bylo učiněno za dost. Načasováním útoku jsme překvapili také malé sousedy, kteří ještě vyspávali.

Po vyklizení a pokoje a naplnění aut následoval poslední měřený trénink. I tentokrát jsme utvořili několik tréninkových skupinek. My jsme s Jančou projezdili všechny zbývající trasy v Maštalích, mimo jiné jsme si pro velký úspěch zopakovali Údolí osmi brodů. Buráci a Závodníci si odškrtli zbývající rozhledny v okolí (Toulovcovu a Borůvku) a Kuba s Martou si kromě rozhledny užili také poslední víkend před svatbou.

O poslední velice pěknou tečku se postaral oběd v Borové, vřele doporučujeme (všem našim nepřátelům).

Fotky naleznete také u Buráka.