To je ve zkratce děj pohádky Tatínek a strašlivé Brno, kterou jsme viděli v televizi v minulé pondělí. A já druhý den jel přesně tam. Do Brna.
Největší jarní změnou je tedy četnost, směr a rychlost mé železniční přepravy. Namísto nepravidelného svistu po hlavním koridoru mířím dvakrát týdně vyhlídkovou jízdou do Brna. A cítím se u toho zatím velmi výletně. Asi jako když vyměníte rušnou českou metropoli za velmi zrelaxované město na jihu. Takže zatím dobrý.
Hodně dobrý. Relaxující. Snový.
A především zneklidňující.
Takový byl film Kočičí odysea. Jedna kočka, pár dalších zvířat a podivná potopa. Doporučil nám ho Ivoš a se štěstím jsme chytli jeho promítání na velkém plátně v Metropolu. Poté, co získal Oscara, bude určitě i k dispozici na nějakém streamu.
A protože doma žádný stream většinu roku nepoužíváme, tak jsme zašli na velké plátno ještě jednou. Také tady šlo o potopu, ale už bez toho tajemna. V hlavních rolích Lišák, Zaječice a narcistický Bobr. A do toho hodně funky hudba. Na Oscara to sice nebylo, ale i tak to bylo fajn.
Letošní jaro jsme netrávili jen uvnitř kinosálů. Ještě se sněhem jsme stihli krásnou jarní procházku Javoříčkem. A jen co sníh zmizel a meze uschly, tak se mohlo vyrazit na kolo. Jirka miluje okruh podél trati, protože tam můžeme na živo vidět vlaky z jeho železničních knížek a kalendářů. To máte Vectrony, Pendolina, ComfortJety, Pantery, Žluťáky, Leošovy tramvaje i Valašské a Slovácké expresy.
1:1 Praha
Po čtvrté jsme sami s Markem vyrazili na veget víkend v Praze, kde utužujeme ty vztahy.
Kulturní vložku obstarala už v pátek banda francouzů na kolech. Akrobacie, cirkus, živá hudba, kola a parta podivných individuí. Věřte mi, že nic podobného jste určitě nikdy neviděli. Pecka.
Na sobotu a neděli jsme neměli žádné přesné plány, takže to pomalu vypadalo, že si vyzkoušíme život obyvatel pražské kávárny. Na čtení knížek v kavárně došlo taky, ještě v sobotu dopoledne, ale poté jsme se nechali zamknout do temného sklepa plného hádanek.
Ve čtvrtek před odjezdem mě napadlo hledat nějakou přažskou šifrovačku a odtud už to bylo kousek k únikovce. Vybral jsem Tajemství jestřábí chaty a bylo to super i jen ve dvou. Do cíle jsme se po téměř hodině a půl dostali, byť se spoustou nápověd. Je to hezky zpracované i pro děti (tak 7+), takže často na princip přišel Marek mnohem dřív než já.
Trochu odpoledního větrání nám obstarala prohlídka Jeleního příkopu (poděkování za tip míří Petrykovi). Hrad přímo nad vámi a přesto úplné minimum lidí.
Závěr dne patřil Království železnic. Byl jsem tam už popáté a za dva týdny tam jdu znova s Jirkou. Mám pocit, že tam znám skoro každou výhybku. Pokud byste hledali průvodce, tak dejte vědět.
1:1 vlaky
Aby nebyl o nějakou městskou interakci připraven pan J., tak to ho paní J. vzala na výstavu For Model a následně do výjimečně otevřeného olomouckého depa. Zatímco na For Modelu si můžete prohlédnout všechno zmenšené, tak Depozitář Olomouc vám nabídne poctivé měřítko 1:1.
Druhý rozdíl je samozřejmě v životním prostoru. Tady přecpaná hala bude otevřenému depu těžko konkurovat.
