Jak jsem bojoval o Hanácký pohár ve Valašském žebříčku

Někteří z vás jistě již vysledovali, že pokud jedu na nějaký orienťácký závod, tak už to musí stát za to. Základem je správný název, takže k letošní první účasti na Mistrovství Moravy jsem tento víkend přidal boj o Pohár Hanáckých Athén, o který se běželo paradoxně na Valašském žebříčku u Kroměříže. Celkový počet startujících sice připomínal startovku mého mateřského oddílu na běžném krajáku, alespoň pořadatelům odpadly požadavky na brzký či pozdní start (všichni startovali během půl hodiny). V mé kategorii sice početně nabito nebylo, na druhou stranu se nejednalo o zrovna neznámá jména, takže jsem se bál, abych nebyl ten jediný, co nebude v kategorii do první desítky.

Centrum závodu bylo v Nové Dědině, kterou naleznete na úpatí Chřibů mezi Otrokovicemi a Kroměříží. Mapa ani les neobsahovaly nějaké výrazné záludnosti, takže díky příjemnému počasí by se závod dal označit jako klasický podzimní kraják. Na trati o délce 9km s převýšením 370m jsme se takovým midloidním způsobem vyhli hlubokým údolím, abychom se pak pomocí tří postupů dostali na druhý konec mapy. Zde byla krátká údolíčková vložka a šlo se do cíle. Na jediné volbě postupu jsem srabácky zvolil obíhačku před zdoláváním kopce, tak až budou výsledky, tak se snad dozvím, zda to byla blbost či ne. Tímto se dostávám k tomu, že stále nejsou výsledky. Takže zatím vím pouze to, že jsem se vešel do desítky, neboť jsem byl po doběhu třetí ze čtyř.

Po závodě jsme se pak cestou domů zastavili v těch Hanáckých Athénách, když už jsem o jejich pohár soutěžil.

Příští víkend se běží v Holicích o Pardubického půlkoně (škudlilové z Perníkova nemají ani na celého), což je opět pěkný název pro závod, takže bude opět trochu sportu.