Poloviční perníkový kůň

Po kvalitním tréninku u Kroměříže jsem se vydal prodat běžeckou formu do rodných lesů u Hradce Králové. Kousek od hlavního silničního tahu Červenka - Třebeš se konal předposlední východočeský krajský žebříček v orientačním běhu (o Pardubického Půlkoně). V hlavní kategorii bylo tak nabito, že musela být rozdělena na polovinu, abychom nemuseli startovat až do večera. Protože jsme směrem do Čech vyráželi až v sobotu ráno, tak jsem doufal v nějaký pozdější start. Přesný opak byl pravdou, šel jsem jako první. Doplněna mapa.

V lese u rybníku Hluboký poblíž Holic jsem běžel naposledy v roce 1990, takže jsem jej velice dobře znal (na rozdíl od některých dnešních soupeřů, kteří v té době ještě netušili, že se vlastně narodí). Trať byla vzhledem k rozpůlení naší kategorie tvořena dvěma smyčkama, které jsme šli v opačném pořadí. První z nich jsem odběhl osamocen, jak se na prvního startujícího sluší, ale do druhé jsem již chytl celkem dobrého vodiče (a v polovině druhého okruhu jsme lapili dalšího zajíce). Jak se na staršího zkušeného běžce sluší jsem pouze udílel rady ze zadních pozic, ale před koncem druhého okruhu jsem si i já vyzkoušel vedení. Po třetím ražení uzlovky jsem chlapcům popřál hezký zbytek závodu a vyrazil do cíle.

Kontrolu v kempu jsem našel bez problémů, u sběrky jsem vyplašil poletujícího Vorla a v téměř na vteřinu stejném čase jako před týdnem jsem dorazil do cíle. Díky skoro bezchybnému výkonu jsem již jen čekal, jak se povede ostatním kolegům z oddílu. Nebudu vás dlouho napínat, ano, mohu opět zahájit zimní spánek, na jaře se mrknout jednou na mapu a na podzim pak po krátkém rozklusání získat nějaké ty klokaní skalpy. Takže zase za rok.