Four Cross - Bajk Edvenčr 2006

Již po čtvrté jsem se vydal na stále více populární závodně-nezávodní bodovací cyklozávod dvojic - Bike Adventure. Po Vysočině, okolí Ralska a Drahanské vrchovině jsme se konečně dostali do domácích terénů - do Orlických hor. Po úspěšných třech letech s Jiříkem přišel čas na změnu a tentokrát jsem zalovil mezi čistokrevnými bajkery a vylovil jsem tam kamaráda, spolužáka, spolupracovníka a Závodníka. O jeho formu jsem strach neměl, po třetím místě v závodu na 24hodin (ve dvojici s Burákem najeli dohromady asi 500km) byl vcelku ideálně rozjetý. To samé se o mě říci sice nedalo, ale poslední týdny před závodem jsem se to snažil trochu napravit. Co není v nohou musí být v kole, takže jsem nelitoval první výplaty a pořídil si krásná nová značková zapletená kola Mavic Krosrajd.

Centrum závodu bylo situováno u chaty Bedřichovka v Orlickém Záhoří, přímo na hranici s Polskem. Po loňském navýšení Klokaních dvojic došlo k dalšímu růstu a letos jsme se mohli s více než 10-ti dvojicemi pyšnit nejpočetnější výpravou. Sobotní ráno nás uvítalo zataženou oblohou, což po saharských týdnech bylo jen příjemné. Z místa ubytování v Deštném jsme si ráno na rozjetí dali výjezd do centra přes Šerlich a cestou dolů ze sedla jsme už potkávali první páry. Naše taktika byla jasná - muž s koženou brašnou nesmí projet! Aha, to jsme jinde. Takže dát o gól víc než soupeř! ... Hm, to taky nebude ono. Jo, už vím: sebrat co nejvíc bodů. No a nutno říci, že sobota se nám celkem povedla. Za hodinku a půl jsme se dostali na první osmdesátku, poté jsme vymysleli geniální totalbrutalextrem postup přímo na další osmdesátku. Když jsme na něm potkali i Jardu Rygla, tak nás to uklidnilo a po kratší pauze na RC Colu jsme měli další zářez na pažbě. Poté jsme to namířili nekompromisně na další osmdesátku na Anenském vrchu a cestou jsme pobrali co se dalo. Závěrečné stoupání na hřeben bylo v sobotním vedru opravdu smrtelné, a tak jsme byli opravdu šťastní, že jsme se tam vydrápali (konkrétně vyjeli). V závěrečné hodince jsme už jen vzali padinu, k tomu nějaký balast a čtyři minuty před koncem limitu jsme už rozdávali autogramy v cíli. V klokaní soutěži jsme se umístili na druhém místě za Hopem, těsně před trojicí Jedličků s Vrabcem. Po podvečerní průtrži se Petryk vydal na kole zpět přes Šerlich do Deštného. My s Jančou jsme využili úschovny kol a svezli se s Buráky. Po ledové sprše přišel čas zaplnit žaludky. V hotelu Alba možná dobře vaří, ale pokud máte na výběr ze čtyř jídel, tak to nijak zvlášť neoceníte. No a pokud se k tomu přidá číšník, který je, s prominutím, kretén, tak je závěrečný rating hodně nízko.

V noci trochu sprchlo, ale ráno nás vítalo opět sluníčko. Na start jsme si tentokrát zajeli autem, místo na parkování nám asi kilometr nad cílem podrželi Buráci. Janča za sobotu stihla přejet celý hřeben Orlických hor, tak jsme ji tentokrát poslali zkontrolovat prameny Divoké Orlice do Polska. My jsme pro změnu s Petrykem žádnou změnu neudělali a první čtyři kontroly jsme brali stějně jako v sobotu. V úvodním stoupání se Petryka snažil rozhodit nějaký kryptohomosexuál, ale to se mu nezdařilo. Pak jsme nastoupili na stoupák ve stoupání k Velké Deštné a v závěru jsme ještě stihli trochu pročísnout hlavní hřeben. Škoda, že jsme neprubli padesátku kousek za Pěticestím, takhle jsme dojeli více než dvacet minut před limitem s 380 body. To nás v celkovém hodnocení posunulo lehce dozadu, takže se před nás dostal Jedla s Vrabcem (Heppy se nepočítá), ale i tak jsme myslím zajeli více než slušně. No a když i Janča přežila výlet do Polska k Černému bahnu, tak jsme se mohli spakovat a vyrazit po krásných nových silničkách na Olomouc. Na obědovečeři jsme se zastavili v Českých Petrovicích, kde nám servírka dokázala, že informační systémy jsou všude - na terasu jsme si k volnému stolu nemohli jít sednout, protože nebyl zanesen v počítači a nemohla by nás účtovat. No nevadí, ale jídlo měli výborné, k tomu plnotučný Novopacký Kumburák, takže se hned jelo líp.

Příští rok bude Bike Adventure součástí doprovodného programu k Mistrovství světa v MTBO, které se koná na Vysočině, takže se po 4 letech vrátíme na místo činu.