Akáda Olomouc

V pondělí se v rámci Českých akademických her běžela první polovina akademického mistrovství v orienťáku. A protože centrem byla tentokrát moje domovská Olomouc, tak jsem se rozhodl se zúčastnit (když už přišla ta hora k Mohamedovi). Možná to také bylo dílem sentimentu, neboť jsem zde v Olomouci běžel v roce 2000 svoji první (a na delší dobu poslední) akádu. V té době jsem ale rozhodně netušil, že o rok později tam budu již studovat. Stejně jako před pěti lety se i letos běželo první den v okolí sv. Kopečku, kde to místy znám z lyžařských výletů. Do centra v Radíkově jsem dorazil společně s Martinou, Lenkou a Staroušem a potkali jsme tam také Honzu Bláhu. Při pohledu na startovku jsem konstatoval, že se složení závodníků od minula lehce změnilo a ze 45 soupeřů jsem znal s bídou tak 5. Už aby se začaly pomalu vypisovat na akádě veteránské kategorie. V lese se mi na trati typu middle docela dařilo (17. místo), vyklepl jsem kromě oddílových i šumperských kolegů kupu dalších zoufalců a proto mohu být spokojen. Trať nebyla díky terénu nijak orientačně náročná, i když asi dva postupy na volbu by se našly. Než jsem se dostal do mapy trvalo asi první dvě kontroly, pak jsem se už srovnal. Běh jsem také měl vcelku svižný, několikaměsíční absence snad nebyla moc znát. Martina se i přes kufr ze sběrky do cíle probojovala na druhé místo. V úterý je na programu klasika, ale na takové tratě už jsem starej, a proto budu mít absenci.