Podesáté a naposled

Můj jubilejní desátý závod do rankingu se uskutečnil na krásné mapě (na naší mapě) Běluňka. Předem je potřeba pochválit pořadatele za hezké počasí, to bylo v sobotu opravdu ideální. Podle hesla "Dobrá výmluva před startem, polovina úspěchu" jsem několika potencionálním soupeřům sdělil, že můj puchejř z minulého týdne se opravdu nezahojil a ubezpečil jsem je, že jsem opravdu nezačal trénovat. Po této nutné proceduře jsem vyrazil na start. Pohled na hluboké údolí, kterým se vybíhalo na sběrku, některé slabší povahy trochu vylekalo, ale takového zkušeného profíka (= mě) to nemohlo vyvést z klidu. Konečně se mi splnil sen - běžet někdy na mapě našeho oddílu, protože mě už nebaví furt jezdit do takových hnusných lesů, když mi ostatní oddíly necháváme běhat v takových super lesích. Když jsme na této mapě pořádali, tak jsem zas tak moc neroznášel, takže jsem některé partie lesa vůbec neznal. Zpočátku jsem běžel relativně solidně, zarazil mě až (a nejen mě) docela neprůstřelný hustník, skrz který patrně kdysi vedl průsek. Ten jsem po chvilce běhání podél hustníku nenašel a holt jsem musel dovnitř. Kombinace boroviček a ostružin byla opravdu smrtelná a posledních pár metrů před koncem jsem už byl smířen s tím, že v něm zůstanu uvněznen do konce života. O pár kontrol později se přihlásil ke slovu puchýř, ale naštěstí následovala traverzová pasáž "pravá noha delší", což prevítovi puchýřovi nějak nevadilo. Na několika kontrolách v závěru mě docela prohnala nesmrtelná teta - Mikulecká a tak jsem musel trochu zrychlit. Do cíle jsem dorazil za docela solidní čas, který byl soldiní až do doby, než doběhli ostatní soupeři. Opravdu mám rád, když nám do céček fušují nějací áčkaři, že Bobe. I tak jsem se svým výsledek docela spokojen a hlavně jsem rád, že mám za letošek těch 10 závodů. :) Také je nutné pochválit kvalitní bufet, kde se ale podařilo najíst jen dříve startujícím.