V pátek přepadneme Palác knih na Václaváku a zajdem na jídlo (tentokrát korejská restaurace kousek od AjPí Pavlova). Pak už jen spokojeně bivakujeme na hotelu a pročítáme úlovky.
Na sobotu nemá smysl plánovat velký počet aktivit, úplně stačí dvě. Jedna na dopoledne a druhá na odpoledne. V klidu si tak vychutnáme snídani. Kdybych psal, že je to můj hlavní bod dne, tak bych se tady na blogu už opakoval. Pan syn většinou posnídá nějakou zajímavou kombinaci, například bavorské klobásky s croissantem a plísňovým sýrem. Dopoledne se ještě chvíli poválíme v klidu na hotelu a pak vyrazíme do akce.
Sobotní dopoledne tentokrát patřilo procházce z Karlína do Holešovic (přes novou lávku HolKa), kde jsme stihli akorát krmení krokodýlů v Krokodýlí ZOO. V Holešovicích jsme navíc prošli tržnici a v Karlíně pak místní "Sillicon Valley", kde sídlí většina český IT firem. Kromě té naší.
Po siestě jsme zdolali odvážně Petřín východní stěnou bez kyslíku. Na vrcholku stojí Štefánikova hvězdárna, kde promítali film o přistání sondy Rosetta na kometě 67P/Churyumov-Gerasimenko v roce 2016. Poté došlo konečně na dlouho odkládanou prohlídku Pražského hradu. Takovou rychlejší prohlídku. Prostě jsme ho prošli napříč a popravdě ani já jsem z toho neměl kdovíjaký zážitek. Nohy bývají v městské džungli unavené rychleji než někde na horách a zároveň tomu nepřidalo větší množství turistů.
V neděli jsme si prohlédli moderní kostel integrovaný do bytového domu a zašli si na hodinku zahrát do herny s virtuální realitou. Tentokrát jsem si zahrál i já a byl to zajímavý zážitek. Slovo "zajímavý" má v tomto případě spíše pozitivní nádech. To byl už poslední bod našeho nepříliš nabitého programu a po mezipřistání na hotelu pro věci jsme už šli odchytit vlak na nádraží do Libně. Uvidíme, jestli si za rok dáme van-tů-van s Markem zase v Praze nebo to vyhraje jiná metropole.
