Fotka od Daniel Seßler z webu Unsplash
Mnichov je město o něco málo větší než Praha, ze které tam dosvištíte po dálnici za necelé 4 hodiny autem či o chlup pomaleji autobusem, za 5,5 hodiny vlakem nebo za 45 minut letadlem. Vyzkoušel jsem všechny možnosti a stále nemám úplně jasného favorita.
Vzhledem k velikosti i statusu města budete mít možná představu o Mnichovu jako o velkém evropském kosmopolitním městě, kde to žije, kde se bez problémů domluvíte anglicky na každém rohu a všude zaplatíte svými hodinkami. Slovy Mikýře: právě že vůbec!
Jak trefně poznamenal jeden z německých kolegů, Mnichov je bavorská vesnice, která jen vyrostla do velikosti milionového města. Berlín nebo i Praha jsou v tomhle směru úplně jinde. Což nemusí nutně znamenat, že je to špatně. Celé Bavorsko v čele s Mnichovem je zemí založenou na tradicích, které se stále víceméně dodržují nejen během Oktoberfestu. Spousta z nich vám pak bude velmi povědomá, jako třeba stavění májek, zákaz sekání trávy v neděli, slova jako šláftrunk či strudel nebo pivní kultura.
Pivo
Pokud do Mnichova zavítáte během léta, tak jasnou volbou po příjezdu je osvěžení v pivní zahrádce (biergarten). Jedná se často o velmi rozlehlé zahrady, takže slovo zahrádka skoro ani není vhodné. Na čepu je téměř vždy světlé (helles), tmavé (dunkel) a pšeničné (weissbier). Weissbier si můžete dát nejen světlý, ale i polotmavý nebo nealkoholický. Raději ale počítejte s tím, že první kontakt vašeho trávícího systému s pšeničákem bývá druhý den znát. Pro nepivaře je dobrou volbou radler, který vám nabídnou také všude a to jak v alko tak nealko variantě.
Paulaner a jeho vánoční výzdoba u výčepu připomíná spíše chrám, "zahrádka" má 2000 míst k sezení.
Nejznámější mnichovské pivovary jsou Paulaner, Augustiner, Hofbräu nebo Löwenbräu. Po městě mají několik vlastních restaurací, takže si můžete udělat zajímavou tour-de-bier. Pokud máte rádi pestřejší pivní nabídku a chcete zkusit i nějaké ty ejly, budete muset vyrazit do méně tradičních míst. Osobně můžu doporučit Tap House s nabídkou 40 různých hipster piv na čepu.
Na co si dejte raději pozor, je velikost porcí v některých tradičních restauracích. Někdy by ten řízek stačil pro celou čtyřčlennou rodinu včetně dětí ve vývinu. Když jsme už u toho gastra, tak tradiční bavorská snídaně se neobejde bez vařené bílé klobásky (weisswurst) podávané se slanými preclíky (pretzels). Na oběd či večeři počítejte vesměs s tradiční masovou českou kuchyní, jen bez těch sladkých omáček okolo. Jako sladkou tečku na večer bych doporučil Kaiserschmarrn, což je něco na způsob natrhané palačinky posypané cukrem a podávané s jablečným pyré.
Bavorská snídaně vlevo a večerní předkrm vpravo
Ceny v restauracích u nás a v Německu se k sobě už pomalu přibližují, takže vás to nezruinuje tolik jako třeba nákup nového BMW (sorry, potřeboval jsem oslí můstek pro další téma).
BMW
Kdo někdy nechtěl, minimálně v určitém věku, vlastnit bavoráka? Teď nemyslím osobního sluhu v kožených kraťasech, ale auto z Bavorské Autodílny, jak zní doslovný překlad zkratky BMW. Přestože jste doma spokojeni se svojí škodovkou nebo toyotou, tak se můžete na tyhle pěkný auta zajít v Mnichově podívat. Možnosti máte dvě, obě hned vedle sebe.
Nejdřív zajděte do muzea u ikonické budovy připomínající čtyři válce motoru. Expozice vás postupně provede od počátků až po novější kousky. Uvidíte vše od aut, motorky až po letecké motory. Dlouhé je to tak akorát abyste si prohlédli to nejzajímavější, ale ještě vás to nezačalo nudit.
Hned přes cestu se pak nachází BMW World. Obrovská hala, která je vlastně jedním velkým luxusním autosalónem. Uvidíte tady nejnovější modely aut i motorek, včetně těch co se u nás moc neprodávají.
Pokud vás ještě nebolí nohy a chcete už někam na vzduch, tak přes další cestu je Olympijský park. Tady si můžete prohlédnout původní budovy mnichovské olympiády roku 1972. Což je opět pěkný odkaz k další kapitole.
Galerie
Loni na podzim jsme s kolegou trávili trochu neplánovaně v Mnichově celý víkend mezi jedním a druhým workshopem. Dohodli jsme se, že každý z nás vybere program na jedno víkendové odpoledne. V sobotu jsme tak zašli omrknout béemwéčka a v neděli pak na moje doporučení za uměním.
Vybral jsem Pinakothek der Moderne, což je něco na způsob galerie moderního umění. V době naší návštěvy tam bylo několik výstav věnovaných třeba designu silničních a horských kol (super kousky!), nábytku 20 století, nějaké moderní obrazy a expozice o mnichovské olympiádě v roce 1972.
Ten prostřední obrázek mě fakt zaujal, něco podobnýho bych potřeboval domů do pracovny pro udržování stále dobré nálady.
Kromě spousty fotek tam byly modely soutěžních návrhů na podobu olympijského parku, výkresy bytů olympijské vesničky i dobových karikatur (jak mnichovští představitelé s doutníky uplácejí aby olympiády byla u nich). Většina z vás asi tuší, k jaké smutné události během mnichovské olympiády došlo, takže i k tomu tam bylo pár informací.
V neděli je tam mimochodem vstup za jedno euro. Což je asi důvod, proč jsme tam šli právě v neděli. Vychytali jsme poměrně klidnou chvíli krátce před polednem, protože při našem odchodu kolem druhé už byly dlouhé fronty před pokladnami.
Surf v parku
Hned vedle této "moderní" pinakotéky se pak nachází ještě klasičtější verze - Alte Pinakothek, což je jedna z nejcennějších evropských sbírek obrazů. V okolí je pak rozmístěno mnoho dalších klasických staveb věnovaných převážně umění, od Glyphotek (sochy), přes Muzeum egyptského umění až po Haus der Kunst alias Dům umění.
Takovou mnichovskou raritou je umělá vlna na řece protékající v parku hned vedle toho Domu umění. Od jara do podzimu tak na dohled historického centra můžete pozorovat surfaře jak řežou vlnu. Pokud byste se to chtěli naučit taky, tak na jižním okraji Mnichova v Brunnthalu (čti Bruntálu) je hned u dálnice centrum s vnitřním bazénem pro surf. Za dvě kila eur vás tam během dvou 45 minutových lekcí naučí základy. Není to tak složité, jak to vypadá, za pár minut se už na prkně prkenně udržíte, vyzkoušeno za vás.
Messe
Pokud zvažujete přes Mnichov jen projíždět a chcete se ubytovat v nějaké klidnější lokalitě na dohled od dálnice, tak můžu doporučit Messestadt Riem na místě bývalého mnichovského letiště (provoz ukončen a přesunut na nové letiště v roce 1992). Sídlí tam několik velmi velkých hotelů, kde se bez problémů ubytujete za vcelku rozumnou cenu oproti centru. K dispozici máte přímou linku metra do města a v okolí hezký park s umělým jezerem, zbytkem původní ranveje a dobře ukrytou řídící věží.
Z hlediska urbanismu je to zajímavý příklad změny využití území na tak rozsáhlém prostoru.
Centrum
Konečně jsme se oklikou dostali k hlavní turistické části každého zájezdu - historické centrum. Jako je tam, je hezké, jsou tam starý domy a tak dál. Na projití vám bude určitě stačit necelý den. Před Vánocema tam jsou trhy se svařákem a klobásou a víceméně podobným sortimentem jako u nás (jen bramborák s jablečným pyré byl pro mě novinkou). Přiznávám, že nejsem úplně turista zaměřený na staré domy v historickém centru, takže tady vám moc neporadím, byť i to centrum mám víceméně projité.
Ale i přesto pokud budete chtít někdy na víkend vyzkoušet něco jiného než klasické destinace jako Vídeň či Krakov, nebo se budete chystat na cestu do západní části Alp, tak můžu Mnichov rád doporučit. Kluci zapadnou do BMW muzea, holky na kreativní workshop v galerii moderního umění a rodiče pak po konzumaci weissbieru a weisswurstu opakovaně na záchod.