Příjezd jsme jako jedni z mála stihli v pátek ještě za světla. Na rozdíl od cesty na jarní chlapskou akci jsme tentokrát projeli Brnem jako nůž máslem a za posledních slunečních paprsků stihli dobýt jeden důležitý vrchol. Markův kopec se přísně ční nad městem Miroslav a je součástí místní Národní přírodní rezervace. Je to moc hezké místo s výhledem třeba na Pálavu a ve městě pod ním se pak dá stavit pro změnu v cukrárně. Pokud budete mít cestu kolem, tak jsou Miroslav s Markem ideální zastávka na krátké protažení nohou.
V průběhu večera jsme se postupně v penzionu sešli všichni. Děti stihly ještě chvilku poběhat venku a úspěšně pak nanosit hlínu z krtinců i dovnitř budovy. Večer proběhl tradiční brainstorming ohledně programu na sobotu a jakmile sobota nastala, tak se šlo spát.
Ochutnej Znojmo
Znojmo, jako vítěz brainstormingu, se přímo nabízelo. Většina dětí včetně rodičovského dozoru vyrazila prozkoumat podzemí. Zbytek matek vyrazil na prohlídku města. Plus jsem teda s nimi vyrazil i já - mě se do toho podzemí moc nechtělo a Marek mě tam rozhodně nepostrádal.
Centrum města je parádně členité, na rozdíl od Olomouce i vertikálně. Uličky v centru jsou fotogenicky klikaté, okolo katedrály a pivovaru pak padají strmě dolů k řece. Líbilo se nám, že v podstatě všechny cesty nás vždy po chvíli dovedly zase zpátky k pivovaru. To jsme brali jako znamení a vyrazili do pivovarské restaurace na oběd.
Výr
Odpoledne jsme sokolíky vyvětrali u přehrady, na kterou jsme koukali neustále z penzionu. Tajnou pěšinou jsme prolezli okolo skalek nad přehradou a poté do vody doplnili trochu kamení. Prozkoumali jsme taky přilehlý kemp, který mimo sezónu působil velmi uklidňujícím dojmem.
Temelín
V neděli proběhla rozlučka s těmi, kteří měli jiný program a zbylé posádky vyrazily po kinedrilových okresních silnicích k Temelínu, alias Dukovanům. Cesta byla naštěstí o něco kratší než na jaře, takže žaludky tentokrát udržely vše na svém místě. Cílem byla Mohelenská hadcová step.
Hadcová step je poměrně známou i navštěvovanou přírodní památkou, nicméně na konci listopadu jsme tam mnoho konkurenčních rodin nepotkali. Zhruba čtyřkilometrový okruh nás vedl nejprve po horní hraně svahu s krásnými výhledy na řeku i jadernou elektrárnu, poté jsme to seběhli dolů, prošli se okolo řeky i Čertova ohonu a nakonec to zase v potu tváře vyšplhali nahoru. Přestože byl konec listopadu, tak počasí vyšlo perfektně. Snad by byl i člověk při závěrečném výstupu radši, kdyby tolik nesvítilo. Okruh je to parádní, vřele doporučujeme.
V Mohelnu jsme pak obsadili restauraci a úspěšně nad smažákem ukončili vydařenou víkendovou akci. Díky organizátorce Zuzce jsme se podívali do nepříliš známé lokality, díky za to.
