Jak sami vidíte, letošní souhrn aktivit uplynulého roku 2020 nedal moc práce.
Rok 2019 byl extrémně rozlítaný. Strávil jsem v součtu dva měsíce mimo domov a pravidelně brousil koleje železničního koridoru na Prahu. Stále jsem byl ve střehu, kdy zas někam pojedu, diář popsanej na pár měsíců dopředu. Ne že by mě cestování nebavilo. Například hotelová snídaně je jeden z mých oblíbených sportů a jsem v ní fakt dobrej. Ale při určité míře už to začne unavovat.
Letos najednou nic. Klid. Booking.com posílá srdceryvné emaily, ať si něco zabookuju. Kredit z ČD konta neubývá. Diář na prvních několik měsíců hustě popsanej a následně přeškrtanej. Zbytek roku poloprázdné listy.
Jak zhodnotit uplynulý rok? Mohl bych tady v každém druhém odstavci máchat jménem co se nevyslovuje. Křičet, jak nás omezuje, štve a jak nám úplně změnil všechny plány. Ale to by nebyla zas tak pravda. Hlavním ovlivňovač naší domácnosti nedorazil z Číny. Narodil se začátkem února v Olomouci.
Jirka nám nalajnoval každodenní program, upravil můj pracovní rozvrh a především nám dle očekávání zcela naboural noční klidový režim.
Loni jsem v závěrečném shrnutí nakousl téma strachu. Letošní rok asi nejlépe definuje slovo "hledání". Hledání co, jak a především proč chci dělat. V práci, doma i v životě.
Hledání v práci
V červnu jsem prodlužoval předplatné v katalogu Na Volné Noze. To je vždy ideální příležitost si upravit texty u svého profilu a následně aktualizovat obsah na LinkedIn a svém webu. Klikat tam nemusíte, od loňských Vánoc jsem tam nic neměnil.
Letošní rok byl zlomový v tom, že jsem se práci na designech uživatelských rozhraní věnoval výrazně víc než kodérské práci. Promýšlet a navrhovat co nejsnadnější cesty uživatele skrz složité funkce a procesy různých webových aplikací je krásná kreativní práce. Jen si u toho nepřipadám tak sebejistě jako při kódování. U práce, kde čekáte na nějaký nápad jak vyřešit problém, se navíc dost blbě odhaduje čas realizace.
Do HTML/CSS kódu jsem se během roku samozřejmě taky podíval. Stále je tam hodně věcí co objevovat, učit se a pořád mě to hodně baví. Práci v kódu beru někdy jako za odměnu. Dokonce se i vždy těším na řešení problémů s Internet Explorerem - to už je skoro diagnóza.
Kromě designu a kódování jsem během roku opět školil. Měl jsem několik školení ve firmách jako O2 nebo Decathlon a také naučil kódovat stovku děvčat v rámci kurzů Czechitas. Mám si jako hlavní vedlejšák vzít jen lektorskou činnost?
Půl roku marně přemýšlím, jak popsat co dělám. Jsem designér, kodér nebo lektor? Na jakých projektech bych chtěl pracovat? Jak by měl vypadat ideální klient? Potřebuju vůbec brát nové zakázky?
Hledání worklife balance
Pevná pracovní doba
Posledních pár let jsem byl při práci doma sám. V únoru se k nám nastěhoval pan Jirka a od března, po uzavření školek, i pan Marek. Z domu pracuju už téměř deset let, ale letos jsem to nějak nedával.
Mizerný spánek, minimum volného času na hlubokou práci, více meetingů, trocha pandemického stresu (který si nikdo nepřipouštíme), málo pohybu venku, zavřený coworking. V součtu to vedlo k častým problémům se soustředěním. Všechno mi pocitově trvalo déle než jindy.
Pracovní doba z března. Od září, kdy nastoupil Mára do školy, jsem ji trochu upravil.
Trochu pomohlo zavedení "pevné" pracovní doby. Snažil jsem se taky chodit brzo spát a dříve vstávat, abych většinu důležité práce stihl už během dopoledne, než mi začne kolotoč meetingů a diskuzí na slacku. Od října začínám každé ráno studenou sprchou, která mě dokonale probere do použitelného stavu.
Mek
Hned od počátku ledna jsem přešel na temnou stranu - začal jsem pracovat na Macu. Přechod to byl rychlý a bezproblémový (data v cloudu, všechny používané aplikace zdarma i pro mac). Na Windows nemůžu říct křivé slovo a nerad bych zněl jako internetový apple evangelista, ale jsem rád, že jsem se k přechodu rozhoupal.
V čem je macbook tak krutohustopřísně cool se těžko popisuje. Nejsou to žádné měřitelné věci jako výkon procesoru nebo grafiky, proto bývají diskuze na tohle téma tak k ničemu.
Pokud bych měl jmenovat jen jednu věc, tak by to byl touchpad. Teď si říkáte, ty vole touchpad, k čemu je mi jako touchpad, co to ten Piškot mele. Jenže pomocí touchpadu a mnoha různých gest se můžete přepínat mezi pracovními plochami nebo jednotlivými programy. A to je fakt hodně návykové. Plus je ten touchpad mnohem citlivější a přesnější než cokoliv jsem používal kdykoliv před tím, takže při návratu ke svým starším notebookům dost trpím.
Stůl pro práci ve stoje
Minimálně osm hodin denně sedím před počítačem. To nezní zdravě už když to píšu, natož v reálu. Myšlenka střídat práci v sedě a ve stoje není zas tak nová. První článek na téma práce ve stoje sepsal Robert Vlach už před deseti lety.
Nabídka je v posledních letech hodně pestrá, já si vybral dvoumotorovou konstrukci od AlzaPower s pamětí na tři polohy, kde jsem mohl využít současnou desku stolu.
Ve stoje pracuju obvykle 1 - 2h denně, většinou během různých videohovorů nebo když si potřebuju jen něco promyslet nebo pročíst. Pomáhá to taky v pracovní zóně smrti po obědě, kdy je člověk nejvíc vykydlej.
Sport
V rámci pohybových aktivit jsem pokračoval v trendu z minulých let, kdy jsem méně sledoval hodinky a více si to snažil užívat. Dobrým impulsem se stalo pořízení gravel biku v polovině roku, který měl sloužit primárně na cesty do práce.
Gravel v Olomouckém coworkingu.
Pokud nevíte, co je gravel bike, tak si to představte jako trekingové kolo, které je mnohem více sexy a cool, protože má berany. Každopádně mě to kolo fakt hodně baví a kromě cest do Olomouce jsem s ním hodně drandil i u nás po lese.
Hudba
Nejvíc muziky jsme si paradoxně užili s dětma. Hodně se nám na youtube točil Matt Berninger s The National, Micheal Kiwanuka, Monsters of Man, Portugal The Man nebo Smashing Pumpkins. Nejhranějším videem bylo Wake Up od Arcade Fire, u toho pařil vždycky Marek i Jirka.
... If the children don't grow up, Our bodies get bigger, But our hearts get torn up ...
Knížky
Se čtením knih to bylo letos hodně slabé. Všehovšudy dvanáct knížek, ze kterých zkusím vypíchnout čtyři tipy:
Tim O'Reilly: WTF? Co přinese budoucnost a jak ji přežít,
David Sinclair: Konec Stárnutí
Do prvního tipu bych rovnou sloučil dvě knihy. První z nich vám napoví, čeho se můžeme dočkat v horizontu několika desítek let a druhá kniha vám pomůže se toho dožít. Obě nejsou nijak moc čtivé v první polovině, ale druhá polovina to vždy vynahradí. Hodně zajímavých informací, otázek i nastavování zrcadla.
China Miéville: Jizva
Tohoto spisovatele s velmi podivným jménem jsem tu doporučoval už několikrát. A udělám to znova. Jizva je opět hodně divný příběh s velmi divnými postavami o hledání ještě divnějšího tvora. Fakt divný, ale výborný.
Petr Holý: Nihilista na balkónu
Výborná oddechovka obsahující několik povídek. Je to hodně zábavné a zároveň z toho trochu mrazí. Trochu mi to připomínalo zábavnější verzi britského seriálu Black Mirror.
2021
Těžko se plánuje rok, u kterého netušíte jak bude probíhat. Každopádně mám v hlavě pár nápadů, které bych chtěl během roku realizovat. Veřejně je říkat nebudu, ještě by mě to nutilo k jejich realizaci. Ale držte mi palce.
Ať se vám daří a výjimečně neironicky - hlavně to zdravíčko!