Perníkářský skorelauf

Minulý týden jsem byl v sobotu trochu potrénovat a trošku jsme to s Bobem přetáhli. Přes 80 minut jsem běžel naposledy někdy v říjnu a tak nebylo divu, že se opět přihlásilo ke slovu moje koleno, že prý mám zpomalit. Po delší době jsem obul Horizonty, kterým zase vadily o něco delší nehty na palci. Tak jsem se téměř po hodině a půl dobelhal zpět na Bířu a ještě s fialovým palcem. Proto jsem se moc netěšil na nadcházející víkend, protože jsem byl přihlášenej na pardubickou hradubickou.
Běželo se v pro mě novém prostoru na kraji Pardubic v klasickém příměstském lese. Ostružiny ještě nebyly moc vyrostlý a zelené hustníky byly docela dobře průběžný, takže se mi tenhle les docela líbil. Zajímavá byla mapa, která měla být asi určená i pro turisty, takže na ní byly naznačeny turistické trasy a bylo tam několik vlastivědných údajů. Docela matoucí byly černé čáry z východu na západ, které měly asi vytvářet spolu se severnicemi čtvercovou síť. Jinak byla mapa poměrně ucházející, docela potěšily dokreslené paseky. A teď k samotnému závodu. Jednalo se o skorelauf a kontroly byly bodované 1, 3 a 5 body. Speciální byla jedna migrující kontrola, která byla za 20. Já jsem vsadil na to, že ji dostihnu hned na jejím prvním stanovišti a to se mi vyplatilo. Pak jsem už mohl v klidu posbírat všechny pětibodovky a až na jednu i tříbodovky. Limit 60 minut jsem stihnul s přehledem a ještě vzal dvě jednobodky. Kontroly byly rozmístěny docela hezky jen mohly být možná jinak obodovány. Takhle nebylo moc variant, pořadí bylo víceméně jasný a šlo jen o to, kolik se posbírá jednobodovek v závěru. Závod to ale byl dobrý, za krásného jarního počasí a se sněhem v lese, který mě dost ztrpčoval běh. Už se těším za týden do skal.