Oblastní mistrovství (v běhu traverzem)

Po loňském, typicky jičínském, přeboru se letos chtěli pořadatelé z Vamberka ukázat a myslím, že se jim to povedlo. Po oba dva dny bylo shromaždiště na louce u České Rybné, kde jsem si zavzpomínal na své pionýrské mládí, neboť jsem nedaleko odtud pobíhal v krásném modrém kroji s rudým šátkem. Na shromaždišti bylo vše co člověk pořebuje k životu - tedy pivo, párky a záchody. Počasí se v sobotu nijak moc neshodovalo s tím, co nám sliboval Zákopčaník a to především pokud se týká teploty, rychlosti proudění větru a oblačnosti. Startoval jsem poměrně brzy, což vzhledem k povaze terénu znamenalo, že budu šlapat (ne na E55). Hned na první kontrolu nás stavitel namlsal seběhem, abychom si na 3 kontrolu ten samý kopec opět vyběhli. I když jsem předpokládal čas okolo 100 minut (9,9 - 550m), tak se nakonec šlo celkem rychle a přivolaná pohřební služba musela odjet s nepořízenou, neboť jsem se vrátil živ a zdráv za necelých 83min. Závod byl podle mě dobře postavený, nejen na fyzičku, ale muselo se i koukat do mapy. Les byl místy hodně zarostlý, kopcovatý ale nebyl to žádný extrém. Mapa vcelku seděla až na pár drobností (nešlo se spolehnout na klasifikaci porostů - především pasek) a světe div se, objevila se i volba postupů, tedy věc často nevídaná. Tedy jen asi na dvou místech, ale přesto to potěšilo. Poněkud jsem se přepočítal, když jsem si myslel, že nebudou rozhodovat vteřiny, ale minuty. Až se mrknete do vysledků, kdo to všechno šel okolo 82 minut, tak pochopíte :-)
V neděli ráno jsme přijeli pro jistotu o půl hodiny dříve než ostatní, ale i tak jsme zabrali prakticky půlku shromaždiště. V některých kategoriích to vypadalo na otevřené mistovství SHK štafet. Rekord byl v H14, kde jsme měli 6 želízek v ohni. V hlavní mužské kategorii jsme měli čtyři nabušené štafety ve složení Kuba, Gaz, Heppy ; Kolík, Starouš, Hans ; Vrabec, Karel a já ; a nakonec Míra, Fanouš, Předseda. V takovémhle pořadí nakonec doběhli i do cíle. Vrabec na chvilku závod zdramatizoval, když přišel spolu s Kubou před Kolíkem, ale letec Starouš poslal naši druhou štafetu na druhé místo v našem přeboru. Závod byl fyzicky náročnější než v sobotu, ale mapově o něco jednodušší. Jedinou záludnou kontrolou byla první v pytlíku (pro všechny stejná), kterou jsem i přes upozornění doběhnuvších samozřejmě podělal. Kopce se mnohem méně obíhaly a tak jsme si připsali kupu vrcholových prémií či nekonečných traverzů. Celkově tedy mohu říci, že se mi závody i přes svou fyzickou náročnost velice líbily.