Za pokladem rytíře Toulovce

O víkendu jsme se vypravili na pravidelnou návštěvu Hradce a protože jsme jeli naším plechovým kamarádem, tak jsme si po cestě naplánovali pěší výlet do Toulovcových Maštalí. Díky dvěma soustředění s orienťákem mám sice místní lesy celkem proběhané, ale Janča tu nikdy nebyla a já jsem tehdy neměl tolik času na podrobnější prohlídku. Průvodcem nám byla keš Poklad rytíře Toulovce, o které se její návštěvníci vyjadřovali v superlativech. Na odpoledne jsme si zase naplánovali návštěvu nedaleké Pivnické rokle, kde jsou kromě keše i krásné soutěsky v pískovcích.

Za pokladem rytíře Toulovce jsme vyrazili z Boru u Skutče , kde jsme zanechali náš (geo)vůz. Toulovec byl v 15. století velice bohatý a štědrý měšťan z Litomyšle o kterém kolovaly pověsti, že své jmění nabyl jako loupežník. Jestli byl nebo nebyl Toulovec gangster se už asi nedovíme, ale každopádně je jeho poklad celkem dobře střežen. Bylo nutné nejprve najít 5 mikrokeší (velikosti tuby na film), které nás postupně nasměrovaly k pokladu. Každá keš obsahovala vždy souřadnice té následující.

První keš se nacházela v jakési jeskyni, do které bylo nutné vystoupat úzkým skalním průchodem. Bez čelovky bych neměl moc šancí, ale i tak mi to tak 10 minut trvalo, než jsem ji, mršku, našel. Celou cestu na druhou keš nás doprovázelo silné hřmění přímo nad našima hlavama (to na nás asi poslal Toulovec), ale nakonec z toho naštěstí nic nebylo. Druhou keš na skalní římse jsme našli celkem rychle a hurá na třetí. Ta je prý, dle ohlasů na netu, ze všech asi nejzapeklitější. V nápovědě bylo cosi o jeskyňce, ale na první pohled tam žádná v okolí nebyla. Teprve při důkladnějším průzkumu jsem objevil jakousi malou díru, do které se přece nemůžu vejít. Vešel jsem se. Za hodně hubeným vchodem se jeskyňka trochu rozšířila, dalo se dokonce i jakž takž postavit. Ze stropů se na mě smálo pár pavouků, ale po tubě ani vidu (a už vůbec ne slechu). Jeskyňka ale pokračovala trochu dál a dokonce měla i další vchod/východ (stejně malý jak ten první). Třetí mikrokeš jsem nakonec uvnitř úspěšně našel a Janču jsem pak trochu překvapil příchodem z druhé strany. Čtvrtá keš nás trochu potrápila i když se zdála být snadnou kořistí. Nápověda hledejte v kořenech se v místě, kde na povrch vystupovaly desítky kořenů, jevila jako špatný vtip. Zasekli jsme se možná na půl hodinky, ale nakonec jsme ji objevili. Pátá a tedy poslední mikrokeš byla v areálu skalního města a tudíž jsme si se signálem moc neškrtli. Chvilku jsem pobíhal nad skalami, snažil se něco zaměřit, ale vypadalo to celkem beznadějně. Okolo bylo celkem dost turistů a nějaký výlet děcek. Naštěstí si Janča všimla objektu, který by odpovídal nápovědě - samozřejmě to bylo ono. Ještě že ji mám. Jen se to nacházelo ve skále nějaký ten metr nad zemí a přímo pod skálou měla děcka odložené svoje batůžky. Naštěstí řádila někde za rohem, tak jsme jim je trochu přerovnali a Janča mohla předvést svoje horolezecké umění. Příště si ale raději vezmeme sebou Buráky a budem jim jen ukazovat, kam mají vylézt. Pátá mikrokeš byla naše a hurá k pokladu, který se nacházel nedaleko a kde slovo poklad bylo opravdu na místě. V keši bylo velké množství všech možných mincí, sem tam i nějaká ta bankovka. Tak jsme tam také něco přidali, něco si vzali a už notně hladoví jsme vyrazili zpátky.

K autu jsme se dostali asi po 4 hodinách, takže oběd v Proseči byl už trochu pozdní. Odtud jsme popojeli pár kilometrů do údolí Pivnického potoka. Zde jsme chvilku v autě počkali až doprší a hurá do rokle. Tu jsme už také kdysi prozkoumali během orienťáckého soustředění. Nyní jsme měli najít v rokli jeskyni, v ní mikrokeš a v ní souřadnice finální keše. Po menší prohlídce rokle jsme opravdu jeskyni našli a i mikro v ní. Jeskyně to byla opět parádní - za relativně nízkým vstupem se nacházel větší dóm, kde by se pohodlně vyspalo na krásném písku minimálně 10 lidí. Po výpočtu a zadání finální keše do džípíesky jsem nechtěl věřit vlastním očím. Finální souřadnice se až příliš podobaly umístění našeho auta. Takže jsme došli zpět k autu, sáhli metr vedle auta a měli jsme ji. Pěkné.