Může starý fotr Bobr někomu vypustit hráz?

Slib, který jsem dal v loňské reportáži z Bobr Cupu, tedy že se v roce 2006 určitě musíme zúčastnit s nějakým vlastním týmem, se bohužel zcela naplnit nepodařilo, ale krásnou říjnovou sobotu jsem se na startu tohoto prestižního závodu postavil nejen já, ale i Burák. Jen v krátkosti k principu tohoto "extrémního" závodu: jedná se o klasickou štafetu, kdy se u koupaliště v Litovli za početného zájmu místních i přespolních diváků sejde asi tak 200 běžců, kteří přesně v poledne najednou vyběhnou, v úvodu dvakrát přebrodí Moravu (za hlasitého povzbuzování diváků) a poté zmizí v hustých lesích Litovelského Pomoraví. Nejlepší z nich se už zhruba po 15 km, 50 minutách a dalších dvou brodech objeví opět na okraji Litovle, opět na závěr přebrodí Moravu a ještě než vydechnou naposled, tak předají kolík ohryzaný od Bobra kamarádovi, který nasedne na kolo, zbaběle překoná rameno Moravy po pontonovém mostu a také zmizí do Pomoraví. Na rozdíl od běžců se trochu zadýchá v kopci u Mladečských jeskynní, ale pak také sjede k Moravě, aby ji přebrodil, dojel do Litovle, zde ji na závěr opět přebrodil a již silně vodou nasáklý bobří kolík předal třetímu a poslednímu kamarádovi. Ten vezme kolík do zubů, rameno Moravy tentokrát přeplave, doběhne si pro kajak a vydá se vstříc mocným peřejím. Asi tak za půl hodinky ho to přestane bavit, vytáhne loď na břeh, poponese ji pár set metrů, před diváky do třetice přebrodí Moravu i s lodí, vytáhne ji na takovou vysokou rampu a sjede do koupaliště. Pokud se ani zde neutopí, tak je v cíli a lidi mu většinou zatleskají. Více se dozvíte na webu závodu.

Hmm, nejsem asi mistr stručnosti, takže k samotnému letošnímu průběhu už opravdu jen krátce. Tým jsme do kupy nedali. Buráka draftovali na kolo borci z kraje, kde mluví trochu více krátce a mají divný přízvuk, Petryk měl důležitější věci, Boban zase pohotovost na dráze, Libuška nechtěla jet vodu (kdo by taky chtěl), a tak mi nezbylo, než si dát inzerát ve stylu: "poběžím (nerad), pojedu na kole (rád) s kýmkoli" na který jsem získal dvě nabídky běhu a jednu na kolo. Bohužel vyšla ta běžecká, takže jsem letos potřetí nazul běžecké botky (NewBalance 901, model z roku 2000), které si ještě pamatují roky, kdy jsem běhal. Nohy si na to vzpomněly naštěstí taky, takže jsem se po 66 minutách dostal do cíle. To, že nejsem schopen následně nikam dojít nebo si rozvázat tkaničky (kdo je tak debilně zavázal?) jsou jen nepodstatné detaily. Můj tým se jmenoval Fof(t) tým a byl složen ze dvou velice příjemných veteránů, kterým ani nevadilo, že jsem jim zkazil věkový průměr. Celkově jsme skončili na pěkném 106. místě ze zhruba 200 startujících. Burákův tým Vypuštěná hráz se před nás přehnal závěrečným kajakem a získal 80. místo. Ve fotogalerii je pár fotek od reportérek Janči a Libušky.

S Buráky ještě v neděli dopoledně projíždíme na bajku můj asi nejoblíbenější okruh, který se z větší části shoduje s trasou Bobra (nejprve běhu a poté i kola). Je krásné podzimní počasí, listí šustí, slunce přes moiru příjemně hřeje. Pomoraví je na podzim asi nejkrásnější.

Dovětek
Je neděle večer, píšu tenhle článek a stále ještě má chůze působí trochu legračně. Stehna jsou jako z oceli. Lýtka také. Nesnáším schody. Hlavně když musím jít dolů. To se mi zase budou zítra v práci smát. Proč musím pracovat ve druhém poschodí? Tričko s logem Bobr Cupu snad vše vysvětlí. Příště se už opravdu budu protahovat po doběhu trochu déle, slibuji! Nejsem asi už nejmladší...