Z Červenky na Bouzov tam a zase zpátky

V sobotu jsme využili překrásného předpodzimního počasí a vydali jsme se s Jančou na kolech dobýt Bouzov. Vzhledem k blížícímu se Bobr Cupu jsme si dali začátek cyklistické části tohoto, téměř již legendárního, závodu. Při výjezdu u Mladče jsme konečně objevili odbočku k Čertovu mostu a Rytířské síni (viz fotky). Po prudším sjezdíku pod skály jsme pokračovali podél Čerlinky, jejíž podzemní krasový tok je propojen s Javoříčskými jeskyněmi vzdálenými asi 15km. Následovalo stoupání v protisměru trasy Bobr Biku, které skončilo kousek před Bouzovem, kde se nám otevřel výhled na tento překrásný hrad. Už chyběl jen švec prťavec, který by si to šinul k hradní věži za Jasněnkou. U hradu byli překvapivě návštěvníci i nějaké svatby, tak jsme to raději sjeli o kousek níž, kde je v podhradí jakási atrakce s dřevěným Trójským koněm (nějaká souvislost s Bouzovem?) a kde se každou hodinu někdo s někým šermuje. Na vstupenku jsme se vyprdli, koně si vyfotili přes plot a hurá do Loštic.

Cesta ovšem nebyla jednoduchá, jak by na mapě mohla vypadat. Nejdříve jsme nějak nezachytili odbočku turistických značek. Po kratší dohledávce a po vystoupání zbytečně sjetých vrstevnic jsme se na modrou turistickou dostali. Čekala nás nádherná pěšinka zařízlá ve svahu, kde by menší chybka mohla znamenat moc pěkný pád o pár metrů níže. Po zku... zas.... nepěkně hrbolaté polňačce jsme pak dojeli do vísky Jeřmaň, odkud nás cesta vedla podél řeky Třebůvky. Nejprve značka vystoupala pár vrstevnic po pěkně ujeté pěšince, aby pak zmizela kdesi v roklině. Sice jsme se pokusili o obchvat, ale i tak jsme po chvilce skončili v roklině také. Chůze korytem potoka v tretrách a s kolem je sice příjemnou kratochvílí, kterou provozuji rád a často, ale i tak jsem po pár minutách vzal zavděk normální cestou, která nás dovedla až do Loštic. V oblíbené restauraci U Coufalů (tak se v okolí Litovle a Olomouce jmenuje podezřele mnoho lidí - ještě jsou populární jména Dostál a Smékal) měli sraz bohužel důchodci (asi po 100 letech), z druhé restaurace se vyklubala pivnice, ale naštěstí to napotřetí vyšlo a mohli jsme si pochutnat na místních tvarůžcích (kterým se kdovíproč říká olomoucké).

Závěr našeho výletu vedl přesně napříč Hornomoravským úvalem. Po překonání dálnice jsme u Moravičan překonali také Moravu a následně i hlavní železniční koridor. Co však nebylo vůbec jednoduché překonat, byl krátký prudký výjezd v lese po naší milované modré značce. Za odměnu jsme si nahoře mohli prohlédnout Joséfkovu kapličku, kterou vystavěl nečekaně jakýsi Joséfek. Ten tu v 15. století pronásledován naprdnutými divočáky vylezl na strom a slíbil sv. Josefovi, že když ho zachrání, tak mu postaví kapličku. Když už byl na tom stromě, tak si taky vzpomněl, že má vlastně pušku, tak jednoho divočáka zastřelil a ostatní pak utekli. Za to mohl určitě sv. Josef, a tak mu teda tu kapličku postavil. Každopádně odtud vede překrásná pěšinka, kde je radost jet na kole. Po pěšince následoval už jen asfalt a byli jsme zpátky v Července. Suma sumárum - příjemných 50 km.