Olomouc střelou
Hned druhý lednový den nám odjela Janča do práce, tak jsme ji tam zajeli s klukama zkontrolovat. Pro zlepšení zážitku jsme zvolili jednu z nejklikatějších tratí v republice Litovel - Senice, kterou stále obsluhují nesmrtelné motoráky přezdívané Hanácká střela. Z polorozpadlého nádraží v Senici nás vánočně vyzdobený Stadler zavezl na nádraží Olomouc město. Tam to pro změnu vypadá jako na Divokém západě, když indiáni ukradli koleje. Zpátky jsme jeli už novým Panterem po koridoru, což samozřejmě nemá takovou atmosféru.
Identita
Moje pracovní přítomnost v Praze se v lednu už rychle chýlila ke konci, podobně jako výstava českého grafického designu Identita v Muzeu Kampa. Zašli jsme tam i s kolegy a dojmy jsou takové polovičaté. Možná jsem čekal něco trochu jiného, možná něco nebylo úplně dobře vysvětlené, možná tomu úplně zas tak nerozumím. Nejvíc mě asi bavil poslední sál s produktovým designem - obaly na kafe, gravel nebo třeba gin z Těšetic. Návštěvy nijak nelituju, jen seriál v televizi byl pro mně zajímavější.
Rýmařovský ledovec
Začátek ledna dodal dobře sněhové podmínky konečně i do Rýmařova. Lenoši jako my, kterým se nechce jezdit na Paprsek, mohli do akce. Stihl jsem tři návštěvy než to obleva odplavila. Skate, klasika na chlupech a mezi tím jedno šmatlání a blbinky s Markem a dědou.
Kopřivnice
Na otočku jsme zkontrolovali nové muzeum nákladních aut v Kopřivnici. Nová hala je více než velkorysá, obsahuje i trochu té interaktivity včetně pěkného videomappingu. Perličkou je logo zemědělského družstva v Července, které pro Tatru kolem světa dodalo rogalo.
Sabatikl na týden
V pondělí nastupuju do nové práce. Po více než 12 letech budu zase zaměstnanec. Vyčlenil jsem si volno alespoň na tento týden, ať si trochu vyčistím hlavu než vyměním dres.
V pondělí jsem vyrazil běhat do lesa. V úterý jsem si zašel zahrát discgolf do Uničova a v témže měste pak u flat white a větrníku si v “Hejlíkově kavárně” četl knížku. Ve středu jsem konečně vyměnil plášť na kole, dolil plnotučné mlíko a vyrazil se projet po lese. Ve čtvrtek jsem za slunečného jarního počasí dal procházku z Hrubé Vody přes Jedovou na Kopeček. Týden jsem zakončil obědem z mekáče, sežráním poslední vánoční čokoládové figurky a čtením knížek na pergole.
Minulý rok jsem hodně zvažoval pracovní pauzu, alias sabatikl. Tak jsem si to aspoň zkusil na týden. Byl to fajn relax a asi by mě vůbec nevadilo se takto "flákat" výrazně delší dobu.