Ač to číslo zní neuvěřitelně, tak po patnácté jsme se sešli u nás na chatě, abychom se trochu proběhli po lese, dali si nějaké to pivko s buřtíky a doplnili šatník o další tričko. Rok 1996 mně už připadá jako pořádná historie, však se můžete podívat na fotky, jací jsme byli mladí junáci. Kurnik šopa to to letí. Zamáčknem slzu a pustíme se do toho letošního ročníku. Letos to vzhledem k jubileu vezmu trochu netradičně a naservíruju i své myšlenkové pochody při tvorbě etap. celý článek

Další ročník Piškot Kapu se nezadržitelně blíží, ladí se poslední detaily, takže je čas upřesnit si, co se bude letos dít. Na úvod je nutné zdůraznit, že letos se moc běhat nebude (to jen pro ty v plném tréninkovém zápřahu). Těžko říci, jak dlouho vám bude trvat zdolání nástrah v první etapě, ale do tréninkového deníčku si zapíšete pár desítek metrů. V druhé etapy budete pro změnu jezdit spíše na kole, ale občas jej dobrovolně či nedobrovolně opustíte (doporučoval bych namontovat klasické pedály, občas se proběhnete). Pivní etapu si užijete jako tým pěkně společně, ale v neděli budete už opět každý sám za sebe. Sexy trička už se tisknou, pivko bude zdarma pro všechny a ubytko jako vždy. Ještě jednou připomínám zákaz vstupu v hřebáčích do chaty, pokud nemusíte, tak je ani nevozte, nebudou moc potřeba. Jedinou povinnou výbavou (kromě kola) je ještě opasek, který využijete v pivní etapě, aby vám nepadaly gatě. Uvidíme se v pátek.

Hlad po nějakém tom orienťáckém kaviárku tentokrát utišily dva závody v Rychlebech v rámci Grand Prix Silesia. Dovolené není nazbyt, takže první tři etapy jsme vynechali a v pátek navečer jsme nalodili na Července Bobana a vyrazili známou cestou na sever. Silesia 2010 se moc nepodobala monstr akci z roku 2004 (letos asi 500 závodníků), což rozhodně nebylo na škodu a alespoň se netvořily fronty na pivo/toiky/startu/sběrce/sprchy. Centrum bylo tentokrát v Černé Vodě a pořadatelé slibovali nově zmapované prostory v okolí Žulového Vrchu. V nových prostorech se běžely první dvě etapy, takže jsme trochu ostrouhali, ale podle ohlasů jsme o nic prvotřídního nepřišli. Večer jsme v rámci předzávodní přípravy pokořili nějakou tu Černou Horu a za velice příjemného chladu a pod nádhernou noční oblohou jsme šli na kutě. celý článek

Od roku 1996, kdy proběhl první ročník Piškot Kapu, již uběhlo v řece Orlici tolik vody, že už to snad ani nelze spočítat. Z tehdejší postpubertální mládeže jsou najednou (relativně) dospělí lidé, v občankách je už nějaká ta manželka, doma nebo na cestě pokračovatel rodu a fyzická výkonnost je na vrcholu. Letošní Piškot Kap proto vstoupí do dějin jako ten nejdrsnější z nejdrsnějších. Letos nebudeme brát ohledy na nějaké měkejše či fňukny. Letos bude nejdůležitější přežít! Diamant je želé oproti letošní tvrdosti Piškot Kapu! celý článek

Rozhodnutí kam v neděli vyrazit nebylo nijak složité a tak jsme opět projeli Šumperkem, Hanušovicemi i Ramzovou a kolem desáté dopolední nás vítaly Rychleby. Cestou na osvědčené parkoviště v Nýznerově jsme si všimli nově otevřené hospůdky se smažírnou pstruhů, kam jsme se pak těšili celý výlet. Cílem bylo projít jak místa, která známe jen zasněžená, tak objevit i něco nového. Z Nýznerova jsme to vzali nekompromisně vzhůru kolmo na vrstevnice a zhruba po hodince prudkého výšlapu jsme se objevili na začátku Vysokého hřbetu. Po hřebeni se šlo už o něco lehčeji a na obě strany to byly samá panorámata. Na Slunečních kamenech (alias Skále smrti) jsme dali oběd a přestože se nám odtamtud moc nechtělo, tak nám toho zbývalo ještě hodně. celý článek

Občas to chce trochu zpestřit víkendový program, takže zhruba po roce došlo na klasický orienťák. Z časoprostorové analýzy kalendáře závodů vypadl po zadání vstupních podmínek (ne moc daleko + krátká trať + až budem mít volno + nějaký hezký terén) jediný kandidát - moravský béžebříček na Dálově konající se poslední květnovou neděli. Po pátečním kulturně sportovním firemním odpoledni v Sobáčově a sobotním čistě kulturním kácením máje v Hradečné tak došlo na opravdový sport. celý článek

Tenhle víkend jsme měli dlouho dopředu v diáři označen jako někam na celý víkend na hory a předpovědi počasí zpočátku opravdu vypadaly velice nadějně. Jak se blížil pátek a sobota, tak se rozjásaná sluníčka na meteowebech začala zachmuřovat, až z toho byl klasický kočkopes - bude polojasno s občasným deštěm a bouřkami, místy zataženo. Super. Takže výlet jen v sobotu, ale za to hned na Králický Sněžník, kde jsem ještě nikdy nebyl. Počasí bylo hodně proměnlivé, nahoře klasicky mlha a hřmělo, ale jinak i to slunce bylo. Na vrcholu jsme tak byli alespoň úplně sami, což se taky moc často nepodaří.

Letošního ultralongu (mtbo2010.sbk-ob.com) jsem se dopředu trochu obával, ale na druhou stranu jsem se na něj i těšil. Obával jsme se proto, že letos opravdu nemám najetý kilometry, takže jsem rozhodně nepřemýšlel nad nějakým pěkným umístěním jako loni. To je na druhou stranu i psychická výhoda, protože kde nic není, tam nic nelze ztratit. Pointu prozradím dopředu - překvapení se nekonalo, na druhou stranu ani nějaké velké zklamání. Závod to byl sice těžký, ale moc pěkný, takže si projedeme od startu až do cíle ty nejzajímavější momenty a trochu si rozebereme jednotlivé volby postupů. Moje postupy jsou značeny červeně, varianty k zamyšlení pak modře. celý článek

Po delší době se nám podařilo ukořistit volný víkend, kdy nás k počítači netlačila nějaká práce. V sobotu odpoledne po dešti vykouklo slunce, tak jsme vyrazili s foťáky do Pomoraví. Kromě sekání fotek jak na běžícím pásmu jsme také provedli průzkum terénu pro naši plánovanou novou kešku. Námět i detaily jsou už doladěny, tak se nám to snad podaří doklepnout do konce. Po dvou rychlebských a jedné zábřežské budeme mít konečně jednu kousek od domu a poprvé se také nebude jednat o tradiční krabku. V neděli odpoledne jsme zajeli vyměnit plný logbook právě na tu zábřežskou - zříceninu hradu Brníčko. Pár fotek je taktéž v galerii.

Po loňském výsledkově veleúspěšném a především bajkově perfektním zážitku v Maďarsku jsme se i letos na úvod sezóny vydali do země čabajky, paprik a Tokaje. Cesta byla opět poměrně svižná a zhruba za 4hodiny se před námi blyštělo maďarské moře - Balaton. Centrum se oproti loňsku posunulo přímo na balatonskou riviéru, do příjemného městečka Balatonfüred. A stejně jako loni i letos nás přivítalo příjemné slunečné počasí kombinované se svěžím vánkem - jasná idyla. Co už taková idyla nebyla, byly bohužel samotné závody. Oproti loňsku jsem povýšil do jiné kategorie a zároveň jsem výrazně ponížil najeté jarní kilometry. To nějak nevzal v úvahu stavitel tratí a nasadil nám hned na úvod sezóny pěkné dardy. Opěvované loňské terény se nekonaly, jezdilo se převážně v lese (ale to bylo dopředu jasné). celý článek