Balt, Mazurská jezera a Hitlerovo Vlčí doupě

Minulé úterý jsme se vypravili na takový trochu delší výlet. Protože ve středu máme výuku jen jednou za 14 dní a ve čtvrtek byl v Polsku státní svátek, tak jsme si v úterý zabalili saky paky a ve středu v 3,17 ráno jsme vyrazili rychlíkem Kyjev ? Warszawa směr moře. Ve Warszawe jsme přestoupili do Expresu Neptun a kolem půl dvanácté jsme byli v Gdyni ? cesta to tedy byla na polské poměry hodně rychlá. Zde jsme na nic nečekali a osobním vlakem jsme se vypravili do městečka Hel, které leží na konci Helské kosy. (Jen malá vsuvka ? celou cestu můžete sledovat na mapce.) Tam jsme prošli přístav, marně jsme hledali nějaký trajekt zpět do Gdynie (či Gdańsku) a tak jsme vyrazili na místní písčité pláže. Když se u moře všichni dosytosti vyblbli, tak jsme se opět vrátili vlakem do Gdynie a pomocí MHD jsme našli domluvené ubytování. Z toho se sice vyklubala taková ubytovna pro pracanty, ale protože jsme tam jen přespávali, tak to nijak nevadilo. Druhý den (čtvrtek) jsme sedli opět na vlak a vyrazili opět na pobřeží Baltu. Tentokrát do městečka Łeba, které patří mezi hlavní letní turistická centra na pobřeží. Tam nás čekala asi 8km dlouhá procházka po písčité pláži, která je zároveň hranicí Slowińského Parku Narodoweho. Hned po příchodu na pláž jsme to společně s Jirkou a Jardou nevydrželi a ... ...šli jsme se vykoupat. Sice jsem se nikdy nekoupal v kulichu, ale vše je jednou poprvé. Cílem našeho výletu ale byla oblast, kterou bych nazval ?polskou pouští?. Kousek od pobřeží se nacházelo několik písečných dun a široko daleko jen písek ? prostě Sahara hadr. Turistická trasa nás zavedla na nejvyšší z nich s výškou kolem 30m. Tady jsme vytvořili nový sport ? skok z duny. To se nedá moc dobře popsat, asi se radši mrkněte na fotky. Po návratu do Łeby jsme našli jedinou otevřenou hospodu ?U Vikinga?, kde jsme si chtěli objednat nějakou baštu. Po kratším rozhovoru nám místní hospodský řekl, že donese ?6 piw a 6 x mňam mňam? jaké jsme ještě nikdy nejedli. A měl pravdu (v tom kladném slova smyslu), dostali jsme výbornou směs ryb a zeleniny ? fakt mňamka. Po tradičně dobré polské vodce na rozloučenou jsme vyrazili zpět do Gdynie. Zde jsme dali ještě nějaké to pivko na dobrou noc a odebrali se do naší noclehárny. Další den (pátek) jsme se spakovali a přejeli místní rychlodráhou do Gdańsku. Tady jsme dali prohlídku města a navštívili místní obrovské námořní muzeum. Odpoledne jsme pak naskočili do rychlíku, který nás měl přiblížit k druhému cíli naší cesty ? Mazurským jezerům. Přes drobné zpoždění a s jedním přestupem jsme se dostali později večer do města Gyżicko, které patří mezi hlavní turistická centra oblasti. Zde jsme měli výborné a levné ubytování v takové mládežnické ubytovně v nejvyšším patře místní školky. V sobotu jsme se chtěli projít podél jednoho z jezer, ale když nás nezastavila cedule ?Vojenský prostor?, tak ?Vojenská střelnice? už ano. Tak jsme tedy provedli plán B a vydali se do Gyżického přístavu. Zde se nám podařilo dojednat projížďku po jezeře a za chvíli už jsme pluli. Na zahřátí jsme dostali panáčka vodky s medem a absolvovali jsme dvouhodinovou vyjížďku, během které jsme zahlédli i nějakého místního orla. Na rozloučenou jsme dali ještě jednoho panáčka a lehčí o pár złotých jsme se vrátili na základnu. Večer jsme se zabavili ping-pongem, kdy se někteří pokoušeli hrát škopkem nebo lavičkou. V neděli ráno jsme nasedli na přímý autobus do Lublinu a první zastávku hned vystoupili, protože nás čekala vycházka k největšímu polskému jezeru ?niardwy (asi 3x větší než Lipno). Jediný kdo zůstal v busíku byl Milan, který si tak užil 9 hodin v autobusu ? holt vzdálenosti jsou v Polsku trochu jiné. Zbytek turistů vyrazil podle nekvalitní polské mapy z městečka Mikolajki k jezerům. Místo vyhlídkové věže jsme našli nějaký budoucí vysílač místního mobilního operátora, a tak jsme na něj vylezli. Na samotný vrchol jsem se na rozdíl od Jirky a Jardy neodvážil, ale i tak jsme měli nádherný výhled na okolní jezera. Odpolko nás v Mikolajkách opustil Jířík, který vyrazil směr Lublin a my jsme se vrátili do Gyżicka. V pondělí už jen zbytek české skupiny (já, Jarda, Líba a Jana) vyrazil směr Lublin se zastávkou v nejhledanějším místě druhé světové války. To místo bylo známé Hitlerovo Vlčí doupě ? hlavní velicí stan války. Bunkry byly postaveny tak, že je nebyly žádné konvenční zbraně tehdejší doby ohrozit, celá oblast byla zaminovaná a vše bylo střeženo i protiletadlovou baterií. V roce 1944 zde byl také podniknut známý neúspěšný atentát na Hitlera. Umístění Vlčího doupěte spojenci nikdy nezjistili. Odtud jsme kolem poledne vyrazili směr Lublin a těsně před půlnocí jsme už byli na koleji. Mrkněte se na fotky.