Blízký východ - týden druhý

Tak druhý týden je za námi a co se dělo na blízkém východě? Za zmínku určitě stojí čtvrteční návštěva místní hospody ?Wiezienie?, kde vstup dovnitř hlídají opravdu dozorci, po vstupu dostanete razítko s číslem a někteří vybraní jedinci rovnou i klepeta. Poté vás dozorci uvedou do jedné ze zamřížovaných cel, odkud není úniku. Celou atmosféru podtrhují vyškrábané nápisy na zdech typu ?jsem nevinnej? a podobně. Jak je v Polsku zvykem, je možnost pít pivo po tuplácích, čehož jsme samozřejmě využili. Teď jen malý vzkaz pro Starouše, výborné pivo je Tyskie, Perła také ujde, ale takový Żywiec za moc nestojí.
V pátek jsme na oplátku pozvali místní kolegy na bramborákovou párty. Dozvěděli jsme se, že něco podobného také jedí, ale místo česneku do toho dávají cibuli a zelí a někteří si pak ty placky i cukrují. Bramboráky všem dost chutnaly a úspěch sklidila i polská verze Nohavicova Milionáře.
V sobotu nás čekal závod v orienťáku. Společně s Líbou a Jardou, kteří už nějaké závody dříve běželi, jsme vyrazili do lesa na okraji Lublina s přesvědčením, že se dobře proběhneme. Sice nám naše polská kamarádka Anna (která závod pořádala) cosi naznačovala, že se asi nebude běhat, ale přece jenom nejsou naše jazykové schopnosti tak dokonalé, abychom to pochopili. Až na místě jsme tedy zjistili, že se jedná o marsz na orientacije či jinak o imprezu na orientacije (lingvistické okénko: impreza má v polštině mnoho významů, označují se tak například různé akce typu párty, pařba ale i závod, přeneseně to může být také zážitek). V Impreze na or. (zkráceně InO) je cílem se vrátit z lesa do stanoveného limitu a pokud možno najít všechny kontroly. V lese je hodně velké množství falešných kontrol a proto musíte najít opravdu přesně tu svoji, což v některých případech je hodně těžké. Kontroly (punkty kontrolne) se sbírají buď popořadě či skorelaufem. Na mapě bývá také jedna nebo více linií označených jako LOP, které musíte projít po celé jejich délce a najít na nich stanovený počet kontrol. Kategorie jsou většinou tři (začátečníci, junioři a senioři) a mohou v nich startovat i dva lidé spolu (začátečníci i tři). Když jsme dorazili na místo a řekli, že chceme běžet každý sám, tak byli pořadatelé dost překvapený. Nakonec přesvědčili Líbu, že chodit tady po lese sama není zrovna dvakrát bezpečené (po lese se opravdu poflakují různá individua) a tak nakonec šla ve dvojici s Jardou a já jsem vyrazil na trať sám. Buzolu nám Anna sehnala jen jednu a tak jsem ji jako profík přenechal Jardovi a Líbě. Závod se skládal ze dvou na sebe navazujících etap a každá etapa měla svůj časový limit, do kdy jste se měli dostat do cíle. Pro první etapu byla mapa upravena vynecháním částí mapy ve tvaru šachovnice, punkty kontrolne se samozřejmě nacházely na bílých čtvercích (foto mapy). Kontroly jsem i bez buzoly nacházel celkem v pohodě, ale lehce jsem netrefil čtyřku a protože jsem nečekal, že v lese je kupa falešných kontrol, tak jsem sebral špatnou. Zbytek už jsem pak našel celkem dobře. Do cíle první etapy na druhém konci mapy jsem dorazil chvíli před limitem, který byl pro E1 100 minut. Po kratším občerstvení jsem se začal připravovat na druhou etapu. Když Anna zjistila, že nemám buzolu, tak mě nekompromisně zařadila k Jardovi a Líbě a při pohledu do mapy jsem opravdu pochopil, že bez buzoly bych neměl šanci. Mapa, pokud se to dá tak nazvat, byl prakticky bílý papír s 9 kontrolami, jedním LOPem a spoustou koleček mapy. Cílem bylo projít všechny kontroly a přiřadit jim správné kolečko mapy. Koleček bylo samozřejmě víc než kontrol. Nebudu vás dlouho napínat, všechny kontroly jsme našli, jedna z nich ale byla falešná, jednou jsme nedokázali přiřadit kolečko a jednou jsme přiřadili špatné kolečko. Limit 3 hodiny jsme stihli s rezervou asi 15minut a podle pořadatelů je nečekané, že jsme se vůbec vrátili a se všemi kontrolami. Po závodě na každého čekal oheň a párečky a přiznám se, že jsem byl unavenej jak po normálním závodě. A malá perlička na závěr, na první víkend v listopadu jsme pozvaní na 3-denní závody kousek za Lublinem, kdy se půjde jeden denní závod a dva noční. To bude legrace.