Loňský gastropřechod Bílých Karpat byl natolik úspěšný, že jsme se ve stejném podzimním termínu vyrazili opět vyvětrat.
Načasování srazu v Poličce se vydařilo. S Ivošem a Pájou jsme stihli rychlé kafe v Kafáči a pak honem na nádraží, kde jsme si s čekajícími littlecakes.cz zahráli neplánovaně na schovku. Po výsadku v Čachnově nás čekal přesun přes les do Svratky na hotel.
Večer jsme se zahřáli v poctivě vytopené sauně a pak u plzeňské dvanáctky řešili desítku otázek, třeba zmíněnou pakambalu.
Sedm vrcholů Vysočiny
Hlavní tůra, hike či trek.
Téměř třicet kilometrů přes skalnaté vrcholky za nádherného podzimního počasí.
Šli jsme přibližně v protisměru našeho letního putování s dětmi. Ze Svratky kouzelným lesem na Zkamenělý zámek, Milovské Perničky a Čtyři palice (kde jsme v létě možnost vylézt nahoru nějak minuli). Poté dolů do Křižánek a opět nahoru na lidmi přeplněný vrchol Devět skal. Následovaly samé skály. Lisovská, Malinská a nakonec Drátenická, kam se nám už škrábat nechtělo.
Můžete se mrknout, jak jsme na stejném místě vypadali před deseti lety.
Nebyla to ta nejrychlejší trasa jak se dostat ze Svratky na Medlov, ale to ani nebylo naším cílem.
Nejen chůzí je člověk živ. Gastro je důležitou součástí většiny našich výletů a ani tady tomu nebylo jinak. V obecní kavárně v Křižánkách jsme stihli dopolední kafe, dort, pivo nebo zajímavou rebarbovou limonádu. Na závěr nás pak čekal vyzkoušený hipster kiosek v Kadově, který tam se svou nabídkou vymazelných jídel působí až nepatřičně. Celé jsme to pak podtrhli v Hotelu Medlov večerním ginem s kontryhelem, vílami za úplňku sbíraným.
Medlov je mimochodem krásnou ukázkou toho, jak se dá stylově pracovat s dědictvím minulosti a udělat z něj přednost. Určitě doporučuju návštěvu.
Koníkov vs Jimramov
V neděli ráno jsme se u snídaně rozloučili s ostatními účastníky zájezdu. Ivo s Pájou i Pepa s Markét vyrazili stíhat brzký autobus z 8 kilometrů vzdáleného Koníkova. My jsme si s Jančou trochu prodloužili slunečnou podzimní neděli a čekalo nás 17 kilometrů do Jimramova.
Nedělní trasa byla neméně hezká jako ta sobotní. Namísto skal či lesů se střídaly samoty roztroušené po loukách jak někde v Beskydech. Zpestřením pak byla zřícenina hradu Štarkov, odkud byl pěkný výhled na protilehlé kopce.
Do Jimramova jsme dorazili s náskokem. Ve vyhlášené restauraci Just měli bohužel plno, ale vedlejší kavárna Kovářova kobyla byla také super. Nakládaný hermelín, polívka i dortík byly super tečkou za celým výletem. Samotné městečko Jimramov má zajímavé genius loci a stojí za návštěvu.
Byl to super víkend, za rok ve stejném termínu jdeme zase.
Na fotky z celého víkendu můžete mrknout k Ivošovi (ten je i autorem některých fotek v článku). Mapa je pro změnu tady.
