Nekopíroval jsem žádnou existující trasu (Stezka Českem, Via Czechia, Hřebenovka), byť jsme občas měli společnou cestu. Spal jsem zase pod střechou, tedy na srabáka/magnáta (nehodící se škrtněte) a mohl tak jít jen s malým lehkým batůžkem a minimem věcí.
Výbava
Základem správného setupu je si před delší cestou všechno vyzkoušet a zjistit co potřebuju a co ne. Stačí někam vyrazit na jeden den. Rozdíl ve vybavení mezi cestou na den a týden je v podstatě jen v kartáčku na zuby, zubní pastě a něčem na spaní.
Na fotce je moje komplet výbava, včetně věcí co jsem měl na sobě. Chybí jen dlouhé kalhoty, které jsem přihodil na poslední chvíli, a boty.
Když už zmiňuju ty boty. Trendem posledních let je chodit treky v lehkých běžeckých botách. Světu hikerů vládnou Altry, ale přece si kvůli výletu na týden nebudu kupovat nový boty. Obul jsem svoje štěrkovky Asics Fuji Lite a dobrý. Běžecké boty mají obecně svoje limity v opravdu těžkém terénu, ale toho je vždy trocha oproti dlouhým zpevněným úsekům. Tam pak oceníte dobré tlumení i poloviční váhu oproti trekovým botám.
Kromě nepromokavých ponožek a kalhot jsem nakonec použil všechno. Chyběl mi snad jen nějaký repelent proti klíšťatům nebo komárům, ale nebyl to nějaký problém.
Trasa
Plánování trasy nebylo složité. Měl jsem několik bodů z bucket listu, které jsem chtěl navštívit: České Švýcarsko, Nejsevernější bod republiky, Luční bar, lůžkový vagón v pivovaru Kocour, Lužické hory a (grand)Hotel na Ještědu.
Celé jsem to nějak pospojoval, aby to vedlo hezkými místy, byla možnost se ubytovat a zároveň nachodil rozumnou porci kilometrů.
Mapa: mapy.cz/s/fajaporucu
Jak je patrné z mapy, třikrát jsem si ráno popojel autobusem nebo vlakem, abych se vyhnul nudnému úseku po asfaltu. V původním plánu to byla jednolitá trasa, ale vždy jsem večer prozkoumal možnosti dalšího dne, zda by to nešlo vzít i nějakým zajímavějším úsekem. A několikrát se to opravdu vyplatilo. Pravověrní trekaři by mě za to do klubu nevzali, ale mě to je zcela buřt.
Denní kilometráž se pohybovala mezi 27 - 31 km, což bylo tak akorát, abych nemusel nikam spěchat. Loni jsem na kole moc prostoru na zevling neměl a spoustu zajímavých míst tak minul. Tentokrát jsem chtěl navštívit všechny odbočky po trase, civět dlouze do krajiny, číst naučné tabule a na ubytko dorazit ideálně až v podvečer. A to se podařilo splnit.
Zážitky
- Stavil jsem se na oběd v bistru v Děčínské nemocnici. A samozřejmě jsem Janče napsal, že jsem v Děčíně v nemocnici, aby o mě neměla starost.
- Dostal jsem ve Šluknově v kavárně kafe, dort a zmrzku i když měli zavřeno.
- V pivovaru Falknštejn v Krásné Lípě jsem pil famózního Svižnýho Emila.
- Potkal jsem tři rána po sobě pasoucí se srnku. Asi teda pokaždé jinou.
- Spal jsem ve vyřazeném lůžkovém vagónu, v klášteře i v tom Grandhotelu.
- Potkal jsem třikrát za den stejnou dvojici cyklistů, abychom se pak potkali ještě večer v penzionu.
- Jediní vícedenní turisti byly vždy skupinky holek.
- Někdy jsem přes dvě hodiny nepotkal ani nohu. Nebo ruku.
- Díky Noci kostelů jsem si v Mikulášovicích večer poslechl koncert místního sboru a vylezl na kostelní věž.
- Na opuštěném kopci uprostřed lesa jsem se nabil energií na energeticky silném bodu.
- Poslouchal jsem řidiče autobusu, který se chlubil, že o víkendu zvládl 17 piv a půl lahve rumu. Za den. Druhý den měl prý naštěstí až odpolední.
- Jel jsem vlakem přes Horní Polici i Velké Zboží.
- Navštívil jsem VDF - rodné město legendárního dua Pergl & Kudrnáč z Doremi
- Byl jsem úplně na měkko z obnovujícího se lesa v Českém Švýcarsku.
- Šel jsem kus cesty po nejstarší české dálkové trase - Hřebenovce.
- Měl jsem jen jeden větší puchýř. A přežil jsem to.
- Celý týden bylo úplně nádherné počasí bez jediné kapky deště. Tedy alespoň tam, co jsem šel.
Fotky
Den 1
Kaňon Labe
Soutěsky, rozhledna Pastevní vrch
Den 2
bezejmenná vyhlídka v Českém Švýcarsku
Šaunštejn
cesta po hranici s Německem
Den 3
Horní Poustevna, super vybavené posezení
Nejsevernější bod ČR alias Nordkap
Den 4
výhled z Vlčí hory
pivovar Falknštejn, rozhledna Vlčí hora
Den 5
vrchol Luž a křečovitý úsměv do samospouště
výhled z vrcholu Hvozd
Hvozd na pozadí
Den 6
Krásný Důl, západ slunce na Ještědu
Den 7
Cílová brána u tramvaje v Horním Hanychově
Reflexe
Bylo to pěkný, byť samozřejmě bylo spousta okamžiků, kdy jsem toho měl plný kecky a přemýšlel, co tam vlastně dělám. Kritický byly třetí a čtvrtý den. Kromě toho, že tam nebylo moc co k vidění, šlo spíš o transporty někam dál, tak bylo potřeba oba dny zkonzumovat o něco víc asfaltu. Janča mi po zkušenosti z Jizerek říkala, že asfalt je zabiják. A měla samozřejmě pravdu.
Naopak každé ráno byly první dvě hodiny úplná esence optimismu. Nic nebolelo, šlo se krásně, ještě nebylo vedro a nikde nikdo. To jsem byl vždy úplnej ezo člověk, jen to batikovaný triko a pírka ve vlasech mi chyběly. České Švýcarsko a Lužické hory pak byly úplná pecka po celý den, to se neokouká.
Vím, že to asi spoustě lidí přijde divný a sobecký, vyrazit sám, ale určitě bych to doporučil jednou za čas každýmu. Na žádný velký moudra jsem sice během cesty nepřišel, ale byl to super strávený čas. A o to víc se těším, kam vyrazíme s Jančou a klukama společně.