Protože jsem se letos (resp. loni) nemohl zúčastnit Jilemnice, tak jsem se moc těšil na lyže. A protože Jizerky docela znám, tak jsem byl celkem nažhavenej. Ubytování nelze nazvat jinak než suprový, strava byla klasická orienťácká (těstoviny, brambory, rýže, těstoviny,...), kterou jsme si okořenili každý večer nějakým salátem. První dny jsme jezdili na Jizerku a odtud po hůře upravených magistrálách směrem na Smědavu, Knajpu či Čihadla. Abychom se na horách cítili bezpečněji, tak v okolí Jizerky měly právě vojáci cvičení. Potvrdila se moje léty prověřená zkušenost, že se mi jezdí vždy každý den lépe než ten předchozí, takže tak za měsíc bych byl připravenej to napráskat Bauerovi. Počasí sice bylo celkem odporný, ale vzhledem k výšce sněhové pokrývky jsme se opravdu nemuseli bát o lyže. Druhou polovinu týdně se jezdilo do Harrachova na perfektně upravené tratě. Na večery na chatě vzpomínám díky Eurosportu se slzou v oku, neboť můj milovaný snooker na ČT opravdu nedávají. Oprášil jsem také své karetní dovednosti ve hře Kent. Kufr s hádáním slov byl také výborným zpestřením, ale některá slova bych nepoznal, ani kdybych je viděl napsaný (Moribundus je pro mě hub na DC++ (menší internetová deformace osobnosti)). Dívčí část určitě vzpomíná na přenosy z Mistrovství Evropy v krasobruslení a celý Horní Polubný na ten křik, když spadnul Pluščenko. Tímto doufám, že příští rok se do příjemného penzionu vrátíme.