Takže to rozebrem hezky konkrétně na příkladu dnešního Posledního kufru hanácké sezóny v kulisách příměstského lesa na okraji Olomouce. Na startu odpustit nádrže, pochytat satelity pro gps záznam, utáhnout tkaničky a můžem vyběhnout.
Hned na jedničku nás stavitel posílá nekompromisně kolmo na vrstevnice (což mě vždy potěší), takže i přes natrénované kilometry se jde kousek pěškobusem. Původní plán byl mírně přímější postup zprava kolem oplocenky uprostřed, ale totál fekál mě nasměroval na menší obíhačku po cestě. Dohledávka s prstem v nose a můžeme začít sbíhat pracně nastoupané vrstevnice postupem na dvojku. Tam už potkávám mladého kolegu startujícího o dvě minuty dříve, takže to vypadá na hodně brzký skalp. O patnáct let mladší soupeř to vidí jinak a za čtyřkou mizí vpředu (abychom se u pětky zase letmo viděli).
Ještě odbočka k věkovému složení kategorie - ze třiceti přihlášených nás bylo celých dvacet narozených před rokem 1980, což bude asi taková hezká připomínka stárnutí populace nebo co.
Na pětku přišla první volba postupu - pod dojmem podrostu raději trochu obíhám, možná to chtělo jít příměji, ale nedostal jsem nijak moc, takže asi nešlo o nic zásadního. Pasáž 5,6,7 nezajímavá (kromě postupu bažino-potokem na sedmičku, kde teda nebylo nutné mapovat, ale nám prasákům se běh v bahně líbí) a můžem opět stoupat. Osm a devět nuda, takže zpátky do potoka na další dvě kontroly a pro změnu zase do kopce a z kopce a do kopce a ... Celá trať byla vlastně taková houpačka. Zpestřením byly tři kontroly v prudkém svahu (13,14,16), kde nešlo moc o mapování, ale místy spíš o život. Asi už trochu v takových pasážích fotrovatím, protože na čtrnáctku jsem dostal skoro minutu a půl.
No a konečně na sedmnáctku je tu první skutečná volba postupu (první po necelé hodině závodu). Mládež (zase jsme se potkali) volí rovně traverzem a následný fekál výstup, já raději výstup na úvod a pak okolo po cestě. Od mladýho jsem dostal 70 vteřin, takže to asi rovně nebylo tak zlé, jak vypadalo na první pohled.
Na devatenáctku je tu další volba, i když tady vidím jednoznačně obíhačku po cestě okolo startu a výsledné mezičasy napovídají, že to bylo dobré řešení. Na poslední kontrolu opět dokola po cestě, což mě sice už moc nebaví, ale buďme rádi, že nám stavitel něco nešoupnul do toho fekálu na spojnici 19-20.
Celkově z toho bylo příjemné osmé místo, jedenáct minut za Roumenem, což beru spíš pozitivně, přestože deset a méně minut by znělo lépe.
P.S. Mladýmu jsem nakonec dal 40 vteřin.
P.P.S. Kuba mi připomněl, že příští rok už se můžu hlásit do kategorie nejmladších rakváčů (35+).