Slunečný víkend v Pekle

Plány na víkend se během minulého týdne měnily každou hodinu, až se konečně v pátek večer ustálily na již konečné podobě. Výsledek? V sobotu běžky a v neděli pěšky. Za azurového sobotního rána jsem Janču nechal doma sepisovat disertační práci a vyrazil vyzvednout na nádraží Libušku, protože i Burák se už těší na Ph.D. za jménem a potřebuje k tomu cosi sepsat. Počasí předvedlo jeden ze svých panoramatických kousků, neboť Praděd byl krásně vidět už z Červenky a všude se bělaly jesenické hřebeny. Nejbližším cílem pro běžecké lyžování je Skřítek, kde se dá buď řádit na běžeckých okruzích, nebo vyrazit na opačnou stranu směr Praděd nebo Nová Ves.

Parkoviště na Skřítku naštěstí o půl desáté ráno nijak nepřipomíná Horní Mísečky ve stejný čas a na téměř prázdném parkovišti bez problémů odstavujeme zeleného plecháče. Dnešním cílem je Alfrédka, takže nás čeká asi 10km tam a zase zpátky. Obavy ze zmrzlého sněhu rozptyluje čerstvý prašánek, který nám už trochu zpestřil jízdu autem nahoru do sedla. Čerstvý prašánek ale není urolbovaný, což zpočátku nijak nevadí. Jakmile ale ve stoupání docházejí síly, tak se z čerstvého prašánku stává hnusnej neurolbovanej prašan. Ve stoupání jsem několikrát přežil svoji smrt, ale nakonec jsem se na traverzovou cestu k Alfrédce vyškrábal. Zbývající čtyři kilometry více méně po rovině už byly mnohem příjemnější a po obrátce u Alfrédky se to konečně trochu rozjelo. Stále to teda nebylo urolbované, ale pár lidí už to trošku rozbruslilo. Cestou zpátky jsem si hezky vychutnal závěrečný dojezd v umrzlé stopě a hodinku po poledni jsme už zase byli dole na Hané.

Nedělní akce byla tentokrát z hlediska počtu osob kompletní a skládala se z několika chodů. Na rozhýbání jsme si dali s Buráky badminton v Přerově, po kterém jsme se vydali hledat něco na oběd. V Oseku nad Bečvou bylo u motorestu nějak moc aut a nakonec ani my jsme nápisu Zvěřinové hody neodolali. Kančí na šípkové nebo jelení ragú zakončené zmrzlinovým pohárem Cipísek okamžitě dodalo potřebnou energii a mohli jsme pokračovat na hlavní cíl dne - kešku Sight2Hell. Jak už název napovídá, tak se nejednalo o nějakou snadnou pikslu u silnice, ale o poctivou kešku obtížnosti dvakrát pět hvězdiček (tedy maximum), která se nachází poblíž vsi Uhřínov, nad údolím zvané Peklo a na hranici vojenského prostoru Libavá.

Doporučené místo k parkování jsme ignorovali, neboť cestu k lesu známe dobře z Author Šela Maratonu. Hned na začátku proti nám vyjela fabie, takže jsme se ujistili, že je to průjezdné. Trochu jsme znejistěli u prvního hlubšího sněhu, i ten brod přes potok byl zajímavý, ale když to přece projela fabie, tak my taky. Pod sjezdovkou jsme zahlédli, že fábka nějak hrabala, takže jsme naše auto na příhodném místě ponechali a vyrazili dále pěšky. Po cestě nahoru jsme podle stop pneumatik rekonstruovali cestu fabie, která se skládala z opakovaného couvání ve sněhu a objíždění po louce a uznale jsme pokyvovali hlavou, že ten řidič s fábkou byl pěkně hustej, že to vyjel. Janča poznamenala, že stopy vedou jen nahoru a žádné dolů. Na konci stop od pneumatik nás tedy nečekala Fabie, ale zaparkované Mitsubishi Pejero. Fabie asi jen vyjela od nějakého domu v obci, ale rozhodně nejela k vleku jako my, a už vůbec ne nahoru. Život je plný překvapení.

Teď je asi na místě ozřejmit pár podrobností k hledané kešce. Úvodní souřadnice měly vést k propasti, u které bylo potřeba libovolným způsobem zjistit její hloubku. Výsledek umocnit a z vypočtené vzdálenosti utvořit pomyslnou kružnici se středem v propasti. Na této kružnici by se pak měla nacházet jeskyně, ve které najdeme samotnou keš. Pro odlovení, je ale potřeba v jeskyni zjistit souřadnice speciální mince (geocoinu), tu nalézt a opsat si její číslo.

Propast jsme našli bez problémů (a bez nutnosti zapnutí GPS) a s pomocí lana a pásma jsme měli za chvilku zjištěnou i hloubku a tedy i poloměr pátrací kružnice. Vzhledem k členitosti terénu byla zhruba jasná oblast, kde by se měla jeskyně nacházet. Rozdělili jsme se na dvojice a vyrazili kroužit po poloměru proti sobě. Sotva jsme s Jančou ušli stanovenou vzdálenost, už nám Buráci volali, že jsou u jeskyně. Cestou za nimi jsme vyplašili poměrně velké stádo muflonů a po chvilce hledání jsme našli i Buráky. Jeskyně se trochu větvila a napoprvé jsem nějak správnou odbočku uvnitř přehlédl, ale za chvilku jsme se už úspěšně logovali.

Závěrečný úkol byl asi nejtěžší - bylo nutné najít podle souřadnic strom, na kterém je někde ve větvích upevněná mince. GPS nás trochu povodila, ale jeden ze stromů se nám zalíbil a pohledem vzhůru jsme objevili i minci. Lezeckého úkolu se chopil Burák a když se mi po dvacáté podařilo nahodit lano přes větev, tak mohl i nahoru. Zrovna když lezl nahoru, tak jsme zaslechli hlasy a okolo prošli pán s paní, ale nevšimli si nás. Cestou od vyhlídky ale už vyšli přímo proti nám, takže je rozhodně zaujalo, že někdo v zimě leze po stromech. Moje výmluva, že kolega Jarda kontroluje stav buků po tuhé zimě zabrala asi jen na paní. Pán, zkušený lezec, tuto průhlednou lest prohlédl a s Buráky si pak popovídal o možnostech lezení v okolí, narazili i na nějakého společného známého.

Celí promrzlí jsme honem pelášili z lesa ven na sluníčko, abychom se trochu zahřáli. Mitsubishi už bylo pryč a nakonec i my jsme rallye do Uhřínova úspěšně zvládli.